Rozpustné cukry (tedy ty snadno zkvasitelné) z 95% přecházejí do moštu a v drti zůstanou jen v podstatě ty složitější cukry, zkvasitelné za pomoci štěpných enzymů.

Oba Vaše přístupy jsou dosti extrémní. Pro zkvašování drti je potřeba použití jakostních jablek a enzymů. Naopak padaná jablka je potřeba "očistit" od případných mykóz a bakteriálních infektů tím, že vylisujeme mošt. Tedy pokud by někdo chtěl nejlepší řešení spojující výtěžnost padáku a aromatičnost drti, měl by z trhaných plně vyzrálých, omytých jablek okrájet slupky a ty přidat do moštu získaného jak z okrájených malvic, tak i z lepšího padáku. Obecně je rychlost prokvasitelnosti moštu vyšší než u drti, takže pro mošt naočkovaný zákvasem je odolnější (proti vzniku křísu a jiných vad) než drť.

Další je filozofická otázka výtěžnosti versus objem kvasných nádob. Pokud jsem v množství získaného alkoholu limitován počtem a celkovým objemem kvasných nádob, pak je pro mne lepší zkvašovat to co má vyšší výtěžnost z jednotky objemu. Proto budu zkvašovat čistý mošt, který má pro stejné množství zkvasitelného cukru o 20% menší objem. Dalším jevem je zbytkový alkohol ve výpalcích při zastavení destilace pro oddělení zadku => z drti nemůžete dostat všechen dostupný alkohol, protože musíte dříve zastavit destilaci. Takže náskok, který by přítel získal prokvašením celého objemu, v okamžiku první destilace ztrácí a pokud by jste měli oba k dispozici stejný objem kvasných nádob, tak "moštař by do nich dostal o 20% více vstupní suroviny a tudíž by ve fázi druhé destilace mohl být s výtěžností tak o 3% v plusu. U moštů je pak ještě možnost zvýšení výtěžnosti přislazením "řepou".

SfK