Dovolil bych si rozšířit dotaz k průběhu 2D. Na spoustě míst je zdůrazňován význam oddělení dvou neslučitelných frakcí procesu 2D - předkap a jádro. Z čtení tohoto fóra jsem si udělal obrázek, že existují 3 (minimálně) metody jak rozpoznat přechody mezi těmito frakcemi:
1) nejčastěji se zmiňuje velmi pomalá destilace (po kapkách) a měření objemu předkapu. Po získání cca 100 - 150 ml na každých 10 litrů lutru je možno zastavit jímání předkapu a přejít na jádro. Tato mteoda vychází ze zkušeností a doporučuje se ještě senzoricky ověřit, zda už nastala správná chvíle (viz bod 3)
2) exaktnější metoda by mohla být založena na měření teploty destilačních par v nejvyšším místě chladiče. Pokud budu opět vést pomalou destilaci, pak po překročení teploty 77,1 (ethylacetát) s jistým přesahem? kolik) mohu přejít na jímání jádra. Tato matoda má jistě více úskalí a nebude vhodná pro široké využití:
a) problém přesného měření absolutní teploty(alespon 0,1 C)
b) problém vhodného umístění sondy, tak aby nedocházelo k teplotnímu spádu mezi teplotou par a teplotou pláště přestupníku, kde by byla sonda umístěna
3) senzirické ověření výstupu destilátu
a) čichový vjem - rozpoznání látek s čichovým vjemem blízkám actetonu kanagomu, apod
b) chu'tový vjem - naředění jímaného destilátu vodou a ocutnání (bez polykání)
Po této analýze bych rád položil dotaz zkušeným experimentátorům, zda má smysl pokoušet se ověřovat přechod metodou měření teploty. Z hlediska snadné opakovatelnosti této metody by bylo možné experiomenovat s různým přesahem od teploty 77,1 C a hledat na základě chťových vlastností získaného destilátu optimální teplotu přechodu, případně kombinovat všechny metody dohromady.
Děkuji za názory odpověď
VLK