Mám úplně stejnou nebo velmi podobnou zkušenost. S mým dědečkem a vlastně i o jeho zprostředkovaných zkušenostech od jeho kamarádů. Nijak o tom nemluvil, nezaučil mně, nicméně nešlo si těch jeho aktivit nevšimnout. A ty jeho kádě a kvasírna, ta vůně na mně působily úplně magicky. A jako malý ogarek jsem se tam snažil vniknout a odhalit to tajemství té Třínácté komnaty.
Naproti tomu obrovská sušárna ovoce mně vůbec nezajímala..
Ve starším věku jsem ty dřevěné kádě s obrovskou chutí zlikvidoval a nahradil plastovými sudy s dobře těsnicími víky, ale ty švestky, tu tehdejší surovinu se mi i přes veškeré snahy a pokroky v technologii nahradit nikdy nepodaří...
*
Švestky se setřepávaly a sbíraly na plachtách až po prvních mrazech. Co spadlo dřív, toho si ani nevšimnul, tvrdil že to je pro srnky jinak k ničemu. Pěstoval i spoustu rynglí apod., ale jen jako stolní ovoce nebo na kompoty.
Taktéž jaderničky, strýmky apod., nejrůznější hrušky byly jen na sušení nebo na zpestření krmiva krávam. Nikoho tehdy tam nenapadlo něco takového zkvašovat.
Naproti tomu měl velkou výsadbu bobulovin z větší části určenou k výrobě ovocných vín a byl i velkým výrobcem a propagátorem medoviny a medových likérů.

Rafael.