Tak to může být (ale nemusí) být ono... mne učil dobrý teoretik a starý praktik. Říkal (a moje praxe to taky potvrzuje), že ty voňavé a chuťové látky jdou v největší míře až nakonec. Bohužel mohou jít spolu i s látkami nevoňavými a nechutnými. To je hlavně kyselina. Takže jeho (a i moje) praxe je taková, že první pálení se "vyždíme" co to dá. Tedy až po nějakých třeba 10 procent. To ovšem stojí energii (já topím elektrikou) a čas. Ve druhém pálení je pravidlo takové že předkap se odebere asi 1 - 1,8 procent objemu lajtru. Tedy pokud je lajtru 100 litrů, tak klidně 1,5 litru pryč. Tady je třeba se neulakomit, lihoměr ukazuje i 80 procent. Když se to pustí do jádra příliš brzy, pálenka je cítit acetonem a jinými svinstvy. Potom jde jádro které je (zjednodušeně řečeno) více-méně špiritus a s malým obsahem vonných a chuťových látek. Lihoměr jde postupně dolů. Někde u 40 procent je nutné začít být ostražitý, je třeba vydržet ve stavu schopném chuťovým vjemům. To také bývá zhusta problém . Já osobně si beru malou nerezovou lžičku a sklenku vody. Odeberu pár kapek toho co právě teče a dám na jazyk. Vodu používám na výplach úst aby mi nezůstaly staré chuťové vjemy. Takto to dělám při 35, 33, 30,... procentech až do okamžiku kdy ucítím kyselku. V ten moment odstavuju a končím. S klesajícími procenty jdou výraznější chutě a vůně, ty však nesmí být přeraženy kyselkou. No a teď kde vidím problém u Vás. Pokud máte aparaturu která je schopna relativně dobrého "dělení", pak asi nemáte problémy s "předkem", ale spíše dost důsledně oddělíte dokap. Ten už asi dost výrazně omezíte při prvním pálení, kdy končit na 25 procentech se mi zdá vysoko, je možné že už pro druhé pálení tam těch vůní a chutí máte málo. No a druhé pálení končit na 45 až 40... to se mi zdá opravdu brzo. Prostě i když tam ty žádoucí komponenty snad ještě jsou, vy je oddělíte a nechtáte v kotli. Ale jak už jsem psal - každá aparatura se chová jinak, není to co jsem napsal dogma. V případě že by aparatura dělila méně účinně,  kyselka by se do produktu mohla dostávat i dříve. Záleží taky samozřejmě na intenzitě topení. Moje zkušenost na MÉ aparatuře je taková, že čím níže se podaří druhé pálení táhnout bez kyselky, tím lepší je pálenka. U dobrých kvasů se mi stalo, že se dalo jít až na 15 procent a ukončil jsem to spíše proto že jsem nevydržel s nervama. Když je kvas horší, musím končit třeba u 30 procent. Potom je ovšem pálenka chuťově "chudší". Je to případ od případu. Ale jak říkám, nemám vaši aparaturu ošahanou, moje rady nemusí na váš případ pasovat. Tak mnoho zdaru.  

Ještě poznámka k tomu kursu, vašeho přítele páleničáře. Pokud on má zkušenost z "oficiální" pálenice, pak ano - on může tvrdit, že se má končit na 40 procentech a může mít pravdu. To proto, že oficiální aparatura končí měřákem, vše před ním je zapečetěno a není možné odebírat vzorky toho co právě teče. A teď jak tento měřák pracuje. Je to vlastně nádoba která je zavěšená na váze s možností "překlopení". Pálenka do ní teče až dokud se nenaplní. V ten moment je zaznamenána její váha a protože je znám její objem, lze vypočítat hustotu a tím koncentraci lihu. Tato koncentrace lihu je průměrnou koncentrací právě tohoto objemu. To potom slouží pro výpočet daně. Po naplnění se nádoba překlopí, vyteče hotová pálenka do představené nádoby a začne se plnit znova. Počítadlo počítá kolikrát se nádoba překlopila a zaznamenává při jakém PRUMĚRNÉM obsahu lihu. Tedy - pokud tedy páleničář odstavuje dejme tomu při 40 procentech, tak na začátku plnění měřicí nadoby může téct 50 procent, na konci 30, průměr je 40. Páleničář to odstaví pro jistotu (někdy díky bohu za to) aby tam nehrkl kyselý konec kdyby to táhnul na průměrných 30 procent).