hehehe... a vy máte na jazyku našroubovaný chromatograf, abyste poznal, kterou plíseň zrovna pojídate? (zcela odhlédnuto od toho, že ani nerozumíte psanému textu, kde píši, že je to "ideální prostředí" a vůbec nepíši, kolik vzniká a čeho... myslím si, že i Jedličkově ústavu tak nějak osazenstvo naučí, že shnilé, plesnivé nebo jinak nechutné ovoce se nejí, ba se ho je lepší ani nedotýkat, čili: když někdo na webu, jako vy, napíše, že plesnivý a shnilý kvas "lze v pohodě vypálit a na chuti ani kvalitě to zřejmě poznat nebude.", jste prostě nebezpečný trotl...)          Pro všechny ostatní teď ve zkratce lidově - co ostatně současná populárně-naučná literatura (i odborná) jak v čestině, tak v ostatních jazycích k tématu ZDŮRAZŇUJE: ovoce do kvasu dáváme vyzrálé, s co největším obsahem cukru, omyté, zbavené nečistot. Připravíme ho k zpracování tak, abychom se do každého jednotlivého kousku lahodného ovoce mohli sami zakousnout s požitkem. V ČR nejčastěji zpracovávané ovoce s peckou nebo jadřinci, odšťopkujeme a zbavíme pecek/jadřinců. Proč? Protože metanol - dostal svůj název právě od toho, co se nazývalo "dřevěný líh", tedy destilace dřeva... Pecky obsahují další chemické sloučeniny, kde nejvýznamnější může vést až ke vzniku kyanovodíku...     Tedy ještě jednou zbavíme prvotřídní ovoce šťopek, pecek a jadřinců - tedy toho, co bychom sami nejedli a nedáme to už ani do kvasu (do kvašení se jinak zapojí pecky nebo ty šťopky, což je zdravotně rizikové - ale pokud z chuťových nebo aromatických požadavků, chceme mít přítomnou chuť pecky, můžeme malou část nerozdrcených pecek ponechat, poté propasírovat a je nutné to zohlednit při destilaci). Že je to práce? Že jsou to metráky ovoce? Ano, jsou. Ale přece chceme to nejlepší! Čistou ovocnou masu, pak zpracujeme, co nejrychleji na kaši (zapojíme mlýnky, mixery, struhadla, šroťáky, sekáčky cokoli, čím to rychle rozmašírujeme) - mohou tam zůstat hrudky ovoce, ale už by neměli mít původní tvar. Přidáme pektolytický enzym, který dokončí rozklad ovoce a přidáme čistou, rozkvašenou kulturu kvasinek. Utěsníme. A necháme probublávat CO2 přes kvasnou zátku (do víka sudu vyvrtáme díru a zašroubujeme nějakou spojku, přidáme hadičku a tu zavedeme do sklenice s vodou a nějakým slabým aseptickým roztokem (alá Savo)). Čas od času měříme pH, hlídame teplotu prostředí. Cukroměrem měříme zbytkový cukr a sledujeme ubývaní tvorby CO2...zasíříme pro konzervaci pozdějšího pálení nebo nebo vypálíme... je to prostě dřina a chce to spoustu času. Kdo se na to vykašle a myslí si, že naháže posbírané ovoce do sudu, trošku to tam naseká nějakým rýčkem, zasype cukrem a přikryje víkem, pak mu, ano, to také vykvasí, ale připraví se možná o to nejlepší - to nejlepší z jeho úrody mu sežerou už v sudu plísně, bakterie a hniloba a ještě nakrmí místní octomilky. Než dělat něco hnusnýho a jen čekat, že to tento rok, prostě vyjde (ano, klimatické a geografické podmínky mohou být čas od času příznivé i pro matlaly a lenochy), tak je asi lepší, pracovat a učit se, jak to dělat co nejlíp, ne???