Sušení sladu zastaví sladovací proces v zrnu a také napomůže k lepšímu oddělení klíčků a kořínků. Tím se získá pivovarský slad, a tzv. „sladový květ“ (to jsou ty oddělené klíčky a kořínky), který má obdobnou „sladovou mohutnost“ jako slad samotný. Dříve se používal v Lihovarnictví, dnes se pravděpodobně „zkrmuje“. Taky se používal „zelený slad“ tj. slad s klíčky cca o 1/3 většími, které se neodlamovaly a slad se nesušil. Jen se lehce podrtil a přidal ještě čerstvý k plodině určené ke zcukření. Samozřejmě se muselo pohlídat, aby ho nenapadly plísně. Proto se na každou záparu připravoval čerstvý. Pro pracnost s tím spojenou, se v současné době využívají průmyslově vyráběné enzymy, nebo se nakoupí pivovarský slad. Ve vašem případě to zeslazené obilí v zápaře můžete použít i bez toho sušení… ale ty zcukřovací teploty a doby zdržení dodržte.
Slad se vyrábí ve sladovnách…
Do cca 50-60 let minulého století (XXcentury), měl každý větší (nebo význačnější) pivovar vlastní sladovnu v areálu. Dodnes se ti „přední pivovary“ vlastní sladovnou chlubí, nebo alespoň inzerují, že jim nějaká sladovna připravuje vlastní slad jen pro jejich potřebu.
… nevím, ale myslím …
V technických oborech dříve platilo - myslet znamená houby vědět (což nám přednášející neopoměli vždy připomenout …),... u humanitních věd“ toto neplatí, tam se dá „lidově řečeno okecat“ úplně všechno…
Snad jsem vám pomohl … přeji hezký den.