Žádné ovoce asi není lihovaté. Je sladké, kyselé, aromatické, šťavnaté. Lihovaté jsou zkvašené cukry. Destilát ze švestek je prostě chutí a vůní zajímavější. Přirovnal bych to ke květovému a lesnímu medu. Praví odborníci hájí světlý med proti populárnějšímu tmavému, po pravdě hlásají, že světlý je z nektaru, lesní ze mšic. Ale co naplat, ten rozdíl v chuti tu je.
   Menší popularita jablkového destilátu má kořenů více, ty hlavní se můžeme jen domnívat:
1. Jablek je kolem všude plno, vykupují se padanky za kačku,  surovina není vzácná
2. Příprava jablečného kvasu je otázkou sotva půldne.  Sousedé si od mě půjčují drtič,  po 2 hodinách ho vracejí majíce naloženo 200 - 400 litrů. Nechceme-li švestky nezralé, jejich sběr je otázkou týdnů.
3. Poskytneme-li švestkovému kvasu jen základní péči, je obtížné ho pokazit. Jablkový, byť vydrží dost, se pokazí snadněji. Mezi lidmi je proto víc nekvalitní jablkovice než nekvalitní slivovice.
4. Nechci se pouštět na tenký led a jitřit otázku přislazování.  Jsou pěstitelé, kteří švestky nepřislazují nebo jen málo, zato o jablkách se traduje, že cukr vyžadují.
5. A pak ta nezaměnitelná švestková vůně...
     Mimochodem, před 3 dny jsem měl možnost chutnat špičkové dovozové destiláty, v cenách kolem 200 Kč za 4 cl. Nebyl jsem sám, kdo nejvýš hodnotil (než 15 leté whisky, koňaky a bourbony) renomovaný Calvados. Pravda, naši jablkovici připomínal jen velmi vzdáleně.