Dobrý den, taky připojím pár informací, podle staré knížky z první republiky byly za Rakouska Uherska na Moravě vyráběny 2 druhy slivovice. Jedna podobná té dnešní jemnější "méně" aromatická a druhá pálená až na jaře dalšího roku s plnou chutí po peckách. Ta první se mohla pít dříve - jen po odvětrání, ta druhá byla více ceněná, nazývala se kostková a pila se až po odležení v dřevěných sudech po několika letech. Jeden chemik mi vysvětloval, že se z látek z jader oxidací v sudech (ne v demižonech) stává buket, celek se zjemní atd. V bývalém státním podniku Fruta Brno měli archiv, kde byla pálenka kterou jsme považovali za starý koňak, voňavá (ne po švestkách), tmavě hnědá, lahodná. Byla to vyzrálá sudová slivovice z 1934. Ještě ke dřevu sudů - akát se chová k obsahu jinak než dub. Akát dává vůni až medovou a barvu, dub jde nejdřív do chuti. Pozor na nové soudky hodně dlouho mohou při uskladnění zkazit obsah např. tříslem. Je to malá věda zaběhnout soudek. A chce to víc pálenky - nejen kvůli odparu, ale u nového soudku po dobu několika let na výměnu obsahu dříve než bude další pálení. Taky jsem pálil a pil, ale jen jednou jsem měl možnost ochutnat peckovou slivovici. První sklenička vynikající - ta vůně, chuť, nádhera. Ale třetí skleničku jsem už pil s přemáháním. Další už nechutnala. Taková se v mém okolí na Hané nevyrábí. Každý kdo pálí má svou pálenku, odlišnou podle roku, ovoce a hlavně práce, kterou do toho vloží.