Já teda nepřítelem docukřování kvasu jsem. Ne snad proto, že je to  zakázané. Normy EU nařizují nazývat hruškovicí pálenku z hrušek, slivovicí ze švestek a podobně. Našim výrobcům se to nelíbí, kdo to kdy slyšel! Vždyť hruškovice byla je a vždy bude (u nás ovšem) z brambor, cukru, lihu a nějaké tresti přece! Na západ od chebu je zakázáno přidávat do ovocných destilátů líh stejně jako cukr do kvasů. Že by nevěděli proč?
  Při výrobě cukru se provádí fyzikálně chemický proces - rafinace, která slouží k jeho vybělení a vyčištění, některé látky do cukru ale ve stopách zanese, doslova řesně to nevím. Co ale co vím velmi přesně, je rozdíl mezi tím jak druhý den vypadám, když vypiju víc vína, které kvasilo jen vlastním cukrem a vína, které se před kvašením doslazovalo  cukrem. Totéž (v menším) platí o pálence. Rafináty přecházejí i do destilátu, zacukrovaný kvas poskytuje pálenku, z níž škrábe v krku a bolí hlava. Dobře míněné rady majitelů pálenic, že mírné docukření kvasu neškodí, jsou pochopitelné. Páleník je placen za vypálený alkohol.  Zacukrováním kvasu zvýšite procento lihu v něm a tím jej konzervujete. Nejhorší je (pro páleníka) destilovat neoslazený zkyslý kvas, který akorát zasmradí kotel, žádný líh nepřepálí, tudíž nevydělá.
   Kdo nechce, nemůže nebo neumí kvas ošetřit tak aby se nekazil, nechť ho mírně osladí. Bude mít jistotu slušného výsledku, ale nikoli špičkovou kořalku. Jestli je cukru v ovoci skutečně málo, lze ho bez ztráty kvality nahradit medem, odpařením zahuštěnou ovocnou šťávou (ne chemicky konzervovanou),  jen v krajním případě hnědým (nerafinovaným!) cukrem.