Pane jo... Ono to asi samo kácet velké stromy nebude ale: světově na úplné a troufám si říci absolutní špici jsou švédské ručně kované sekery firem Gransfors Bruks, Wetterlings a Hultafors. Jedná se o vzájemně provázené společnosti, výrobky jsou takřka totožné. Jejich sekery pod svým jménem prodává i Husqvarna. Mají všechna rozumná železářství od USA přes Kanadu dál až na Aljašku (takže zase USA :-). Doporučuji prohlédnout jejich stránky. Dobře se dají objednat např. z Británie či přímo u nás-u prodejců HQ a mám pocit že byly i v několika obchodech.
Podtínání stromů je jinak spíše doménou USA. Tam s tím mají dle mého názoru největší zkušenosti. V Evropě se s tím zřejmě přestalo o pár stovek let dříve, řada zemí si své lesy vykácela. V Severní americe to je naopak zkušenost poměrně mladá. Jistě i méně než 100 let. Takže měrně nezapomenutá. V té době už v Evropě žádné velké stromy nebyly. Sekery se používaly často dvojbřité, aby se nemusely při práci ostřit. Dnes se snad ještě dají koupit jako i velmi speciální sportovní "náčiní" určené pro dřevorubecké závody. Zkuste něco na toto téma pohledat na googlu. Jejich kvalita je špičková, cena jetš špičkovější! Klasickou podtínací "axe" používali dřevorubci v Kanadě (a blízkém okolí) na kácení stromů o průměru i několika metrů. Má specifický tvar, trochju se liší od našich obyvklých vesnických "kladiv". Při pohledu zboku (když ji položím na zem) je ostří jen o málo delší než "hlava" sekery. Horní hrana od topůrka k ostří se zvedá jen velmi mírně. spodní hraba od topůrka k ostří o cca 1/4 šířky hlavy. České sekery se rozevírají jako trychtýř. Ostří má často jen velmi mírné zaoblení (velký poloměr). Při pohledu čelně, přímo proti ostří, nejsou boky rovnoběžné ale mají tvar čočky. Tzn. horní i spodní hrany mezi ostřím a hlavou sekery (topůrkem) jsou výrazně ubrány, tzn. spodní a horní hrana sekery je poměrně úzká. Pokud by byly rovnoběžné, tak jak to známe u našich seker, působily by jako klín, který se zasekne do dřeva a drží tam. Zaoblený čočkovitý tvar se tolik ve dřevě nezakousne, lépe se uvolňuje. Oko pro topůrko v hlavě sekery nemá rovné vnitřní boky ale pro lepší upevnění jakoby bylo vyvrtáno 3-4 navzájem se částečně překrývajícími vrty. Tzn, uvnitř zůstaly "hrany" v podélném směru topůrka. V topůrku musely být zleva a zprava drobné podélné rýjy aby zapadlo. No a topůrko-to nejdůležitější-často ořešák hickory-prohnuté ale na rozdíl od našich seker velmi(!) úzké (tenké) a velmi dlouhé. NIkde v čechách jsem takto útlá topůrka neviděl. Ani u malinkatých seker. Hlava sekery nebývala nijak velká. Využívalo se více švihu a pružnosti topůrka. Nebyl to žádný kalač. Léta (nejlépe patrná na patě topůrka) mířící od hlavy sekery k ostří.
Jo jo, krásné nástroje. Obdivuhodné výkony...
