Trošku bych to okomentoval.

Hlavní složkou nebo složkami štěpařského vosku jsou přírodní látky, které stromy používají na krytí ran a tudíž které zaručeně neničí pletiva. Ale v praxi se stejně dávno používá štěpařská páska či v nouzi polypropylénoivá fólie, (běžný igelit vhodné tloušťky a dalších mechanických parametů), která místo řezu kryje. Štěpařský vosk pouze těsní tu fólii, aby pod ní k roubu nezatekla voda po dešti a podobně. (problémem je i zkondenzovaná voda pod páskou z par ze dřeva, proto řez roubu musí být takový a páska flexibilní a omotání páskou takové, aby pod páskou nebyl volný prostor.)

To je ta kalafuna, jen přečištěná a jinak nijak neupravená nebo smrková pryskyřice. tyto látky jsou ale tvrdé a křehké, nedají se nanášet a když se nanesou, nátěr popraská a voda s edostane dovnitř.  Proto se tyto látky změkčují dalšími pro žívé pletivo inertními látkami, které jsou k dispozici.  To jsou voskovité látky, z nichž první je včelí vosk. Ten má velmi dobré mechanické parametry, v dost širokém rozsahu teplot je pevný a zároveň pružný, nepraská. proto se ho do štěpařského vosku dává dost velké procento. ten má vliv v tom, že kalafuna ve štěpařském vosku při mazání nedělá vlákna, je takzvaně při mazání krátká. Když je ho ae ve štěpařském vosku moc, tak se blbě nanáší,  protože vrstva štěpařského vosku se trhá. Působení včelího vosku se pak zlepšuje, rozšiřuje se rozsah teploty, kdy je štěpařský vosk optimálně mazatelný malým přídavkem dalších inertních vosků. To je zejména parafín a potom tužší živočišné a rostlinné stabilnější vosky.  vyškvařená lůj, skopový, ovčí, tvrdý potravinářský tuk atd.Tam je problém v tom, že ty vosky by neměly mít kapalnou složku, která by mezi štěpařskou páskou prosákla k roubu. Ale pokud tam je jen pár procent těch látek, nebezpečí vzlínání je malé.  Ve starých receptech jsou potom přidávány ještě v malém množství určité druhy dehtu nebo asfaltu, potom to byl takzvaně tmavý štěpařský vosk. například Jenten za socíku se vyráběl jako světlý žlutý štěpařský vosk a jako tmavý štěpařský vosk.

Další složka jsou inertní práškovité látky. Ty upravují zase mazatelnost vosku a zvyšují stabilitu natřeného vosku venku pod slunečním světlem.  Jemný dřevěný popel svou reakcí s kalafunou nebo pryskyřicí ještě trocu zlepšuje mazací schopnosti. Asi to může být cooliv velmi jemného inertního. jemná mouka, mastek, dřevěný prach, kamenný prach, aerosil atd.. 

A potom jsou rozpouštědla. Obecně etanol, izopopylalkohol a jiná rostlinná pletiva ničí, ale v použité koncentraci a na roub opatřený štěpařskou pásko nevadí. Štěpařské vosky jsou bez rozpouštědlové a rozpouštědlové. Bezrozpouštědlové se používají roztavené asi okolo 50 st C ve velkovýrobě hlavně v produkci roubů ve vnitřních postorech. Třeba sazenice hroznového vína jsou řízky podnože a na nich je naroubován roub příslušné vinné rávy. Podnož zakoření, roub se ujme a je tady sazenie vinné révy.  přídavek rozpouštědel umožňuje, že se štěpařský vosk nemusí tavit, ale může se používat i za nízkých teplot v předjaří a je mazatelný. Rozpouštědla během nějakého týdně z štěpařského vosku na roubo vyprchají.

Recept od oka na štěpařský vosk. 600 gramůl kalafuny, 200 gramů včelařského vosku, 20 gramů tvrdého paraínu, třeba z konzumní svíčky, 5 - 10 gramů směsi tvrdších rostlinných a živočišných tuků (kokosový tuk, vyškvařený lůj, vepřové sádlo atd), 5 - 10 gramů prosátého suchého dřevěného popelu plus 10 - 20 gramů inertního práškového plniva nebo prostě do asi 50 gramů inertního plniva a 20 až 100ml rozpouštědla.  Nadrtí a nadělí se na menší kousky, vsype do plechovky nebo starého hnce, spodek se může pro lepší rozpouštění navlhčit malým množstvím rozpouštědla. A zahřívá se ve vodní lázni na roštu z dřívek a jak se začne rozpouštět, míchá se.. Jak je všechno plně rozpuštěné a promícháné, vypne s eohřev a nechá pomalu chladnout. jak to začne houstnout, přileje se zbytek rozpouštědla a stejnoměrně romíchá. Ještě tekutý štěpařský vosk se naleje do nádob, kelímků nebo hliníkových tub.  

Jinak v dnešní době elektrických baterií by se asi hodilo pro štěpování na zahradě držet štěpařský vosk v termostatu při teplotě řekněme kolem 40 st C.