Zelený kelímek štěpovacího vosku koupíte všude za pár desetikorun, vydrží mi (při cca 20-30 roubech za rok ) 4 roky - tu cenu za odírání v žádném případě nepovažuji. Aby se tento vosk dobře roztíral, je potřeba ho trochu nahřát na vodní lázni (při mém provozu mi to 3-4x za rok nevadí), někdo znalejší by možná doporučil nastavení malé části vosku (to množství, které v jednu sezónu zpracuji)  sádlem (viz výše).

Většinu surovin, potřebných k přípravě vosku doma, nakoupíte v balení min 500 gr, když připočtu váš ztracený čas, počítám, že vosk vyrobíte daleko dráž nežli to co koupíte hotové v obchodě.

Mám dojem, že asfalt je součástí některých malířských, popř. starších lakýrnických receptur, jste si jist s těmi štěpařskými vosky?

Letos na jaře jsem se pokoušel vylepšit stromový balzám (bílá plastová piksla, téméř neroztíratelné, je toho plno v Baumaxech, viz výše). Podle deklarovaného složení to byla čistá kalafuna+rozpouštědlo, nahřál jsem to a nastavil včelím voskem a vepřovým sádlem, po ochlazení jsem přidal izopropylák (je méně těkavý nežli etanol). S výsledkem nejsem příliš spokojen a jak bylo uvedeno v příspěvku výše, na roubování bych to stejně nikdy nepoužil.

P.S. Z přehledu různých receptur, které se ke mně doposud dostaly usuzuji, že permanentní roztíravosti vosku lze docílit pouze příměsí většího množství rozpouštědla (alkoholy, glykoly) - a v tom taky vidím jejich největší slabinu. Nejlevnější šarže rozpouštědel mají nejvyšší obsah nečistot a hlavně proměnlivou kvalitu, které zřejmě stojí za problémy   popálení pletiv a celkovým  neujmutím  roubů.