V praxi rozlišuji vosky dva:
1. Jeden, kterým zatírám konce roubů při kopulaci, místa srůstu, které nepřekryje páska, celý spoj při vázání lýkem. Důležité je pouze to, aby se s voskem dobře pracovalo, nevlasatil, nepálil pletiva, trvanlivost není podstatná. Za pár týdnů, jak rouby vyraší, jeho funkce končí, dál je zbytečný.
2. Druhým voskem zatírám větší řezné plochy - většinou na starších přeroubovaných stromech. Rány se tu hojí i s ujmutými rouby několik let, některé se úplně nezavalí vůbec. Tady je dobré, aby vosk kryl ránu co nejdéle, nepopraskal, nevydrolil se. Nevadí tolik, když se s voskem o něco hůř pracuje, vyžaduje namahavější roztírání či nahřátí.
