Jako malého kluka mě posílala maminka do zeleniny pro kysané zelí. V obchodě krom něj měli jen sklenice sirupu na regálech a hromadu barmbor v koutě. To zelí stálo na pultě v dřevěném škopíku vystlaném igelitem, nabírali ho dřevěnou vidličkou . Cestou domů jsem toho zelí snad čtvrtinu ujedl, bylo skvělé.
Když jsem začal nakládat vlastní zelí, tomu kupovanému se to podobalo, ale zdaleka ne pokaždé. Nejhůř dopadlo zelí, které jsem sám vypěstoval, které nebylo určené jako krouhárenské. Nejpodobnější pak bylo zelí, které jsem vozil za pár kaček z Polska v pytli již nakrouhané.
Mložná je to jako se vším, co nám chutnalo v dětství líp. Přesto už si na zelí, co koupím v kilových sáčcích v supermarketu nepochutnám tak jako kdysi na tom ze škopíku.
