Bože, … (italská komedie), to je ale pokrok, od konce posledních 70 let minulého tisíciletí. (Myslím si, že budoucí archeologové a historici budou mít o čem mudrovat.)
Od konce 70 let jsem vozil jabka moštovat do zahrádkářské moštárny v nedalekém městečku. Barabizna, domek k asanaci. Ale betonová podlaha, tlaková pitná voda, kanalizace, elektřina. Decimálka, stolek, kasička a paní „hospodářka“ zahrádkářů. Drtič ovoce, elektro, samorobo, ústrojí nerez. Dál obsluha (známý od zahrádkářů), plastové kýble na drť. Výkon cca pytel jablek (30kg) 2-3min (podle odebírání kýblů drtě).
Vlastní lis samorobo, hydraulický, čerpadlo s el.motorem, ovládání rozvaděčem, válec pod lisovacím stolem, stůl nerez, koš dřevěný, na kolíky rozebíratelný, plachetka, horní deska lisu posuvná, a zase obsluha (druhý známý). Výkon, náplň koše asi max. 40-45kg, lisování podle vytékajícího proudu moštu (aby nepřetékal rantl stolu a odváděcí korýtko) asi 2-3min (naplnění mlíkařské konve 25l).
Dál, kotouč na vyvážení výlisků, plastové vaničky na vyprání ovoce (kdo chtěl), síto z pletiva na okapání (pro zájemce o praní, já si pral a „sušil“ doma). Cena 0,30Kčs/kg, doba vlastního zdržení cca 10min (když bylo pilno a ne ve frontě, při cca 90kg jablek/tři pytle/50l moštu).
Proto už léta nemoštuji. Příspěvek píšu především pro ty, co by si mysleli, že dříve se mošt lisoval jen pomocí cvičených mamutů. JG