Běžná přihnojovací dávka ve volné půdě příjem antagonisty zpravidla neblokuje. Problém byl zaznamenán u hydroponií s recirkulací a to zpravidla opačný, kdy v přiváděné vodě bylo hořčíku více než rostliny spotřebovaly a tak se v roztoku hromadil s následným blokováním příjmu draslíku.
Pro hnojení draslíkem na podporu vyzrání letorostů před zimou se hnojí ihned po skončení hlavního období prodlužovacího růstu (červenec srpem) a používá se síranová forma. Naproti tomu stojí zásobní hnojení po skončení vegetace (tedy od listopadu do února), kdy se používá levnější draselná sůl. Protože v té době rostliny živiny ve větší míře nepřijímají, mají bakterie a půdotvorné procesy čas na přeměnu draselné soli do jiných forem tak, že draslík zůstane v půdě a chlor se jako plyn odvětrá. Není dobré spoléhat, že po rozhození hnojiva se toto se vsakem srážkové vody dostane do půdy, ale hnojivo buď mělce zarýt při obrývání mís u stromků, anebo jej rozpustit ve vodě a nalít do aerifikačních děr udělaných rýčem a nebo vsypávat do...
Obvyklá dávka je 3 polévkové lžíce na m2 plochy pod obvodem koruny. Může se mírně lišit podle toho, jestli dodáváme draslík jinými způsoby = v létě síranem, na jaře popelem, na podzim s kompostem, "na tající sníh" s cereritem,...). Výborné je, pokud si píšete, kolk jste těch hnojiv spotřebovali průběžně, Draslík není v půdě pohyblivým prvkem a tak Vám nespotřebovaný zůstane na další vegetační sezóny.
SfK.
