Dobrý den.
Tedy, tedy. Pana doktora Vysloužila si velmi vážím a mám k tomu dobré důvody, ale musím mu nyní trochu oponovat. „Podědil“ jsem větší dvůr se třemi staršími keřostromy jabloní s výškou 4 m. Koruny jsou kloboukovitého tvaru, spodní větve ve výši pasu. Pod jejich obvodem se opravdu chodit nedá. Nyní dokvétají. Poslední dny jsem se na ně vícekrát díval a moje oko neuráží a zdají se mi pěkné. Na podzim se dobře sklízely a mají chutná jabka, která chutnají i sousedům. A to, že korunu podpírají tři-čtyři šikmé „kmenovětve“ a ne jeden svislý kmen, mi prostě nepřipadá ošklivé a vůbec ne jako důvod k jejich likvidaci.
Keřostromy jsem propagovat nechtěl, ale napadlo mně, že když se poškozené stromky meruněk nevyvíjí normálně v korunkách, mohly by se nakonec, jako keřostromy, k mým jabloním vlastně docela hodit. Navíc je dvůr ohrazen, není tedy na něj vidět.
I na likvidaci poškozených meruňkových stromků je, myslím si, ještě hodně brzy. Nepotřebuji totiž jejich stanoviště na výsev hrášku. A kdyby nic jiného, mohou posloužit jako zdroj oček, roubů, daných odrůd.
O přirozenosti: vzhledem k předchozím pěstitelům mých jabloňových „keřů“ se domnívám, že se jabloně pro svůj „nepřirozený“ tvar rozhodly samy. Také jsem se setkal s názory, že kmenný tvar listnatého lesa, jak jej známe, je vlastně docela mladý jev trvající pouze několik posledních století. Mnohem déle prý byly listnaté lesy pěstovány jako výmladkové lesy, pařeziny, tedy keřostromy. Dnes divná představa lesa dubů, jasanů, buků jako keřů. A vlastně, byl kouř z takto křiveného dřeva rovný?
Děkuji za odpovědi a přeji pěkný den. JG