Zemřela matka, do hrobu dána, siroty po ní zůstali. I přicházeli každičkého rána a matičku svou hledali. Tak nějak podobně by se dala nazvat zkáza meruňky Goldrich po nočním běsnění živlů. Pravda je, že byla už z jedné třetiny "mrtvá", což jistě přispělo k jejímu pádu. Rozkutálené plody kolem ležícího stromu právě připomínají "siroty hledající svou matičku". Nebyly ještě zralé, ovšem dvakrát škoda, protože jich bylo tak akorát a tím pádem byly velké a překvapivě bez projevů suché skvrnitosti na slupce. Naštěstí mám ještě Goldrich číslo 2 na B-VA, také s rozumným množstvím plodů, které jsou tím pádem také velmi dobře vyvinuté.
