Opět musím zmínit meruňku s názvem Goldrich. Už po několikáté je úroda na stromech Goldrichu menší. Plody jsou tím pádem dosti velké. Stále se divím, že tuto choulostivou odrůdu na mráz v květu zvolili k pěstování na jižních svazích pod francouzskými, či švýcarskými Alpami, společně s odolnějšími odrůdami Bergeron, Bergarouge a Kioto. Pravděpodobně je Goldrich v západní Evropě opravdu silně populární. Tady Goldrich v současné době už místy dozrává. Pokud ho máte také doma, můžete zkusit plody slabě zaměklé utrhnout a nechat den dva uležet. Po té se dostaví chuť velmi uspokojivá, výrazně meruňková i z dobrým poměrem cukrů, které by při utržení přímo ze stromu chyběly. Cením si právě každoročně tuto stabilní, plnou, dobře aromatickou meruňkovou chuť, ovšem nikoliv u přeplozeného stromu, což ale v posledních letech nehrozilo. Samozřejmě, že standarta Velkopavlovická je ve své nejlepší kvalitě zřejmě nepřekonatelná, ovšem není to zdaleka každým rokem. Proto si začínám vážit takových to chuťově stabilnějších odrůd, které poskytují kvalitní meruňky každým rokem a ne jenom někdy.
