Naši zahradu jsme koupili před čtyřmi lety, velkých dřišťálů tam bylo několik. Protože to jsou docela dekorativní keře, napřed jsem měla snahu je nechat. Brzy jsem ale zjistila, že je s nimi ale docela problém - dřišťál je fajn materiál pro sadomasochisty. Představte si dvoumetrový jehelníček - tak to je vzrostlý dřišťál.
Kromě tří soliterních velkých dřišťálů z nich máme taky část živého plotu (asi pět metrů plotu, výška cca 170 cm), stříhám jej dvakrát do roka a je to hrozná práce. Dřišťál má mnoho drobných a mimořádně tvrdých a ostrých trnů, zabodnutí do kůže opravdu hodně bolí. Pod keře natáhnu plachtu, stříhám elektrickými nůžkami a jen je dostříhávám ručními, ostříhané větvičky padají do plachty, kterou rovnou vysypáváme na ohniště, protože do kompostu to není možné. Stejně se ale nezabrání, aby někde nějaká větvička nezůstala zapomenutá na zemi. Když ji pak omylem chytnete třeba při hrabání nebo sekání trávy, je to opravdu hluboký zážitek.
Navíc jsou dřišťály docela plodné a tak po celé zahradě nacházíme průběžně malé semenáčky, které se musí vykopávat - a když na nějaký šlápnete bosou nohou, máte akupunkturní sezení zdarma...
Nechci vás odrazovat od dřišťálů v živém plotě, ale tohle je třeba brát v úvahu.
Na druhé straně je výhodou, že k vám zloději dřišťálovým plotem jen tak neprolezou...