Výchovný řez vysokokmenů

Taky se mi Vaše obrázky i Váš zdravě velkorysý přístup k zahradě líbí a  fandím mu. Vidím v něm  jakýsi přirozený přechod k bioprodukci. 
   Někdy trochu lituji zahrádkáře, kteří se podle katalogů a příruček shlédli v zákrscích obalených výstavními plody a očesaných z druhé šprušle dvojáku. Rozhodnou se pro totéž v chladné poloze s chudou půdou a s velkým nadšením, ale menšími znalostmi vysadí slabě rostoucí lahůdky. Dlouho se pak trápí v nerovném boji s travním drnem, mrazy, strupovitostí, zajíci a rakovinou.

Připojuji se ke slovům p.Vysloužila a zároveň chci projevit uznání a radost z toho, že Vy paní Hýlová sadaříte jako žena. Začala jsem taky před pár roky a až po padesátce. S nůžkama, pilkou, česáčkem apod. na žebříku si často říkám, že si pěkně natluču. Zatím se to ale nestalo a mám podobný názor jako Vy, že tato cvičení udržují člověka v kondici a to i psychické. Dost se mě dotklo, když před 2 roky u nás na zahrádce chválili 2 pánové stromy mému manželovi a chtěli od něho nějaké rady. Jelikož to není jeho práce a nic o tom neví, přiznal, že to dělám já. Po prvotním rozladění mě popadla radost, že všechna ta krásná dřina nezůstala bez povšimnutí. Je mi líto, že za pěknými stromy vidí každý jen muže. Ale zase je moc fajn, že oni nepoznali práci ženya ocenili ji. Celým tím románem co píšu, jsem hlavně chtěla vyjádřit, že jsem velice ráda, že díky těmto stránkám jsem poznala, že v tom nejsem jako ženská sama. Podle Vašich obrázků soudím, žese Vám bude dařit udržovat sad tak, jak byl za Vašeho tatínka. Míla

Na ty odrůdy se moc připravovat nemusím. S názvy je to prostě průšvih. Starě stromy, zimní jabloně, hrušně, třešně, 1ryngli (tedy renklódu) a dvě "bosenky" (větší modré slívy)  vysadil otec před 20 - 30 lety jako štěpovance z různých školek a jména odrůd i těch školek dávno zapomněl. Mnoho stromků zašlo drsnýma podmínkama nebo kmen v předjaří okousala lesní zvířena - bezezbytku dookola. Ovšen tehdy se běžně pěstovaly vysokokmeny a často na semenáčích - to až v současnosti se takové roubovance ve školkách těžko shání. Takže o třešních vím jenom, že všechny tři od rané až k pozdní přivezl otec do Beskyd až z Uhříněvsi, že švestky za chalupou jsou odkopky od sousedů a před chalupou rostou švestky, durancie a špendlíky vykopané u příbuzných na Valachoch. Roub hrušky máslovky vzal z jednoho stromu kousek od našeho paneláku ve městě. Zní to určitě legračně, ale fakt si nevymýšlím. Ze starších stromů tedy znám jen dvě jabloně (stáří 15 - 20 let): daří se Sparťan, ale ovoce není chuťově nic moc ani z lepších podmínek a pak podzimní Prima - první odrůda odolná proti strupovitosti, nenáročná a chuťově i vzhledově skvělá. Na jedné zimní jabloni rostou moc dobré jabka, odrůdy sice neznámé, ale klidně pošlu rouby.

Ale teď vážně. Před 4 rokama jsem začala vysazovat nějaké nové stromky, dá se hodnotit aklimatizace, přírůstky, ale na první plody si eště nějaký ten roček počkáme. Vše vysokokmeny na vzrůstných podnožích - pokud by Vás zajímalo označení, musela bych si z chalupy přivézt ty cedulky od stromků, mám je schované. Z jabloní jsem sadila Průsvitné letní, Julii a Produktu, uchytily se všechny dobře, Průsvitné letní kvetlo už první rok po výsadbě, vyrostlo jabko, ovšem i housenka obaleče. Mladá hrušenka Wiliamsova červená - přírůstky slušné, zatím nekvetla, uvidíme, jestli nebude háklivá na namrznutí květů. Renkloda Althanova roste úžasně bujně. Zelená renkloda, slíva Čačanska najbolja i mirabelka Nancyska v jediném roce vytvořily nové korunky, když je zlomila přemíra sněhu v předminulé hromské zimě. Takže ani ty nestrádají, jen to oddálilo plodnost. Renkloda Oulinská má nejmenší přírůstky. Višeň Újfehértói fürtós letos třetí rok po výsadbě už plodila, ale letošek peckovinám hodné přál. Co dál: vděčná a nenáročná je aronie (mrazíme a používáme na ovocné koláče - nepoznáte, že to nejsou borůvky!), sehnala jsem i sladkoplodý červený jeřáb Moravský, už měl 4 střapce bobulí, ale nějak zaschly (možná ho sežraly housenky molovky, co se nám letos daly i do jablek).

ALE jedno velké ALE. Prosím nepovažujte tenhleten přehled odrůd za radu, co pěstovat v extrémních podmínkách. Možná, že je to jenom přehled bláznovství, jako teplomilná Wiliamsova hruška nebo maďarská višeň v 700 m n.m. Ale pro švestky taky odborníci doporučují polohy do tuším 450 m a přesto, co 2 - 4 roky máme 200 - 250 l vlastního kvasu a mezi tím aspoň švestky na jídlo, knedlíky a buchty. Takže mnoho zdaru všem zapáleným bláznům a optimistům na těchto stránkách.

Můj švagr má také zahradu v podobném svahu už má od toho poničené koleno a sestra i kyčel já jim říkám s nadsáskou že by potřebovali jednu nohu kratší aby mohli chodit kolem dokola kopce po vrstevnici. Vyrobil jsem pro sebe když řežu jejich stromy žebřík s širší základnou a jednou opěrou nechá se z něho řezat i česat ovoce ve svahu protože se nepřevrátí vyděl jsem podobný v časopise z kovu nám je v práci vyrobili v truhlářké dílně podle mého vzoru ale jsou těžké z bukového dřeva tak se moc nepoužívají jen bez opěry v semené plantáži borovic a modřínů u lesů České republiky. V loni jsme stromi snížili na jedno patro a střed stromu přeroubyli na rezistenty aby se lépe hojila rána. Původní odrůdy zanecháme jen aby se zachovali a bez postřiků měli ještě nějakou úrodu jako v loni bez strupovitosti. Odrůdy byly na pláněti nebo semenáči stáří stromů kolem 50 a vice let, Matčino, spartan, průsvitné letní, james grive když se urodily bylo jich moc a když byl špatný rok nebyly pěkný.

Já bych si dovolil říci, že máte ty stromy moc blízko sebe. Ten dub, nebo co je to, přesně nevím, je moc blízko nad těmi jabloněmi. Ta bonita půdy je skutečně mizerná. Je znásobená tím svahem. Já jsem okupován srnčí zvěří. Zatím se mi daří na čtvrtkmenech. Dělejte komposty, jen tak tu půdu zlepšíte. To ale jistě víte. No zákrsky nevím, to není má krevní skupina.