Mám se pustit do údržby zahrady nebo to raději vzdát?

No, trávu pod stromy, pokud byla v dřívějších letech sekaná, stačí sekat tak třikrát do roka.  Květen, červenec a potom září, aby se v ní dobře sbíraly padančata. 

Vysokokmeny je vhodné ořezávatm v časném jaru zbavovat je uschlých větví, větví zahušťujících korunu a vlků. Jedna, dvě soboty na to padne. Jinak myslím, že kromě sběru jablek tam na práci zas tam moc nebude, pokud tam nejsou nějaké květinky.

jako trochu problém bych viděl nářadí, na vysokokmeny je třeba pármetrový žebřík, jenom kosou se už taky sekat nebude, potom nějaké pilky a nůžky, záleží jestli boudu s takovými věcma sousedé ohlídají nebo ne...

Jinak velká zahrada 100 kilometrů od domova, zřejmě v oblasti s kvalitním prostředím, to bych bral jako ideální prostředí pro levnou a kvalitní dovolenou. Buď stan, nějaká velký postavený na trávníku nebo nějaká bouda či chatka na přespávání., každý rok 14 dní brousit okolní les, blízké památky, koupání..., případně to někomu přes léto na takové věci pronajmout...

Nedávno se tu mluvilo o arboretu...

Před mnoha lety mi jedna starší kolegyně vykládala, že ji zahrada chytla po čtyřicítce. Já jsem (v té době třicátník) měl spoustu jiných zájmů. 
Dneska, s odstupem asi 15 let od onoho rozhovoru, mohu potvdit velkou pravdivost onoho tvrzení...

Pocházím z vesnice, ale nikdy jsem si nemyslela, že bych se "mohla hrabat v hlíně". Pletí apod. dosud opravdu moc nemusím, ale intenzivně se zabývat zahradou jsem začala téměř s pěti křížky. Odříkaného chleba, největší krajíc. Něco na tom bude. M.R.

Děkuji všem za povzbudivé komentáře.  Zahradu si prohlédnu, půjčím nějaké knihy v knihovně a budu zvažovat, co a jak dál...  Bára

Já jsem vyrostla jako panelákové dítě a v dobách reálného socialismu jsem byla nucená jezdit na kole pomáhat na rodinnou zahrádku, abychom měli nějakou čerstvou zeleninu a ovoce, neb v obchodech skoro nic nebylo. Nenáviděla jsem to a slibovala jsem si, že mě v dospělosti nic nedonutí, abych se musela starat o nějakou "latifundii".

Před dvěma týdny mi bylo 47 let a právě před rokem jsme koupili chatu se zahradou pár kilometrů za městem, protože mi městské kamení a beton lezly krkem, ačkoliv bydlíme přímo v centru krásné historické Olomouce. No a od té chvíle se ve volných chvílích dřu na domě a na zahradě (všechno bylo strašně zanedbané) a jsem moooc spokojená 

Prostě s roky se pohled na způsob života vyvíjí  

Dobrý večer, mám pocit, že jsem tuto odpověď napsala já sama. Jsem ve Vašem věku a před třemi roky jsme taky koupili chatu 20 km od bytu. Ještě před koupí jsem tvrdila, že se v žádné hlíně hrabat nebudu a na zahradě poroste maximálně tráva. To jsem netušila, že jedna skalka, která na zahradě byla, mi nepostačí a já stále zakládám další plochy s keříčky, trvalkami apod. Hlavně to však musí růst samo a na zimu nic nevytahovat. Když přijedu na chatu, je práce na zahradě a další vymýšlení vylepšení (které však už většinou realizuje manžel - k jeho velké radosti :-) - kamenné zídky, schody apod.) velkým relaxem. Prostudovala jsem k tomu již spoustu časopisů a tak, jak dříve byly mým hobby vychytávky v bytě, tak je dnes na prvním místě zahrada a chata. Na zahradě je stále co vylepšovat. A to ještě učím naše dva psy, aby mi moji práci neničili (občas se mi to i daří domluvami). Až mě nyní mrzí, že za chvíli bude zima a mně ta hlína bude chybět. Nevěřila jsem tomu, že na "staré" roky může člověk takto "zblbnout".

Tak já jsem zatím ve stádiu předsevzetí  "všude tráva, žádná dřina". Ale keře a trvalky už taky pomalu přibývají :-)

A co takhle obeslat kamarády a příbuzné a uspořádat dvakrát za rok, třeba na začátku léta a na konci léta zahradní slavnost spojenou s ohýnkem, grilováním prasátka atd. za to, že vám tam trochu s něčím pomůžou? My jsme takhle jezdili k jedné známé na chalupu, po našem odjezdu měli posekáno, připravené dříví na zimu a dokonce jsme opravili obecní kapličku na spadnutí, která byla kousek od chalupy :-)

Šárka

Tak to není vůbec špatný nápad se zahradní párty, při které by se něco málo na zahradě udělalo! Super, díky! Bára