Jonathan, Red Delicious, Boikovo, Sudetská

Zdravím všechny príznivce nejen starých odrud z Bielých Karpát.  Dáváme tady do poťádku nekolik Ha 50 let starého polokmeného sadu, po 20 letech neúdržby. Inu zajímavá poučná práce, je zajímavé sledovat odrudové rozdíly v adaptabilite na neúdržbu. Jsou zde zastoupeny tyto 4 dnes už klasiky, všechno odrudy ménľ vzrôstné, rychlejšího vývoje a tedy rychleji stárnoucí. Jednoznčne nejlépe se s nedostatkem péče vyporádal kupodivu Jonathan, v suchých oblastch čech je to leckdy nepťíliš životachopný strom, trpící padlím, tady ve svežejším podhorském klimatu vesmľs krásné stromy neustále vyhánľjící nové a nové mladé výhony. Perspektivu vypľstovat novou perspektivní korunu hodnotím jako velice dobrou. Kladem je rovnľž to že prakticky netrpí rakovinou. Tedy nejedná se očividnľ o tak choulostivou odrôdu jak se bezne ríká.

Red Delicious- po Jonathanu nejčatľjší odruda v sadu. Stále vitální, pťírôstky slušné, negativum je vyšší pyramidální rôst, s hodne zpríma rostoucími bajonety. Koruny kvôli pťevislému rôstu neskutečnľ husté. Zajímavé je sledovat minimum kvľtních pupenô na starém plodném obrostu. Tato odrôda očividnľ potťebuje dlouhé mladé, puky obalené šlahouny, podobnľ jako Spartan. Tedy do extensivních sadú nené nejvhodnľjší. Koruny po ťezovém zákroku vypadaj dost ťídce, nakolik se odstranuje ono odplozené pťevislé drevo. Vyskytuje se i rakovina, sám jsem zvedav nakolik se podaťí v dalších letech zapľstování nové, skliditelné koruny.

Sudetská reneta- V Bielých karpatoch celkovľ kupodivu obecne rozšírená, pripomenme že tťeba pťes kopec obrovsky populární Jadernička je tady prakticky vľcí neznámou. Podobnľ jako Delicious trpí rakovinou, ale díky silnľjším podnožím to stromy zvládají. Pozitivní jsou krásné silné pťírôstky, negativem vyholené kostrní vetve, s vľtvemi jen na koncích. Kuruna je typicky Boskoopove široká.

Boikovo- poslední z klasiku se jeví nejménľ životaschopný, pťírôstky jsou leckdy minimální a to byl ještľ letos neúrodný rok. Uvidíme nakolik se stromy rozjedou po zmlazovacím rezu v dobľ plného vegetačního klidu, kdy mohou využít veškerých mízových reserv. Pozitivem je že rakovinou nijak zásadne netrpí, aspon ne klasickou nethriovou. Tuto odrôdu se snažíme co nejvíc zachovat, nakolik to je odrôda patťící do TOP 5, co se vhodnosti na sušení týče. Rovnľž je pozitivní ze se zde nevyskytuje adaptabilita jmelí na jablone. Být to na mém Opavsku, pomohla by asi po 20 letecgneúdržby jen motorová pila...  A co vaše zkušenosti s temito odrôdami z nichž každá by se dala zaťadit mezi velikány...

           Ing. Fidla

Jen ještľ doplním pár informací k provádľnému rezu, aby si nekdo nemyslel že jsme nejací ťeznící, když rezem vlastne pred zimou. Deláme dvoufázový rez, kdy u vetsich vľtví necháváme pahýly, které odťežeme až nľkdy v bťeznu či dubnu, aby se mohl prakticky hned vytváťet hojivý kalus a nedošlo k promrznutí a k proschnití rány. Omlouvám se ješte za chyby ve slovech, je to zpusobeno slovenskou klávesnicí...

           Ing. Fidla

Dobry, ja prave planujem asi Boikovo pre uvolnenie miesta vytat. No ja mam Boikovo-obrovske, korunu ma rozlozitejsiu, previslu, co ho drzi pri zivote, je ze kazdy rok bohato rodi, no na druhej strane je dost napadany obalovacom a trpi pehovitostou. Mam aj Jonathan, tak pokial ide o rast sa zhodneme, len pri nom treba byt s rezom opatrny, no to vy uz iste viete.

Boikovo obrovske jsou obťí stromy s typickou pťevislou korunou. Horkou pihovitostí asi trpí kvôli tomu že rust a plodnost nejsou v rovnovaze, tedy je až pťíliš bujný a plodôm se pak nedostává vápník. Pihovitost není u Boikova obrovského zcela typickou, pťestože plody má vskutku obrí, co je pro nľho typické je sklovatľní dužniny. S Jonathanem máte pravdu, ten se zkrotit bez úhony na úrodľ nedá, je dôležité dát mu prostor vytvoťit tenké šlahounovité výhony na kterýchnejvíce plodí.

           Ing. Fidla

Tak trochu Vám pane Fidlo ten pohyb na čersvém vzduchu v korunách stromů závidím. Vážně. V mnohých diskusích se tady objevují časté dotazy, jak správně provádět opravný řez zanedbaných starších stromů. Myslím, že by proto bylo vítané, má-te li samozřejmě možnost a chuť, kdybyste pro zdejší zájemce vyfotil nějaký takový typicky zanedbaný strom před řezem a pak po řezu. Případně to ještě rozfázoval, na jednotlivé etapy řezu, aby byl vidět postup. A k tomu připojil i svůj odborný komentář. Šlo by to?

Inu o málo čem panuje tolik mýtů, polopravd a nepravd jako o řezu ovocných stromů. Připomeňme takovou tu nejznámější, tedy že se ovocné stromy stříhají na 3 očka... Kromě lidové tvořivosti na tomhle neutěšeném stavu na tom dle mého mají zásluhu i publikace týkající se řezu, kde málokdy jsou věci vysvětlené tak aby byly pochopitelné a většinou ani neříkají celou pravdu, najdou se i publikace, kde se píší očividné nesmysly. Z publikacím které bych doporučil mě oslovil Kyncl- Řez ovocných stromů, o mém oblíbeném Dr. Dohnálkovi nemluvě, ten bude asi nesehnatelný.

Ale vraťme se k zásadám zmlazování starých ovocných stromů- když ošetřujem řezem neudržovaný strom vždy totiž zmlazujeme, takové to klasické rozdělení na průklest a zmlazovací řez jen přilévá oheň do pochyb čtenáře... To zda se rozhodnem pro mírné, nebo radikální zmlazení by nemělo záviset na naší náladě, ale ono rozhodnutí by mělo vycházet z toho, v jakém stavu se onen strom nachází. Strom stále vcelku přurůstající zmladíme stylem že osvobodíme spodní větve od horní konkurence, čímž dostaenm více energie do spodním větví, které jsou pro nás zásadní. V ideálním případě by výsledkem měl být strom přirůstající stejně v celém objemu koruny- tedy snažíme se o rovnoměrnější rozvoz enrgie. Dalo by se říci že strom v tomhle stavu, by měl po řezu bypadat zhruna stejně jak o před ním, jen výrazně řidší a s výrazně zmenšenou kubaturou horních větví.

Jiná je situace u stromů přestárlých, z vnitřku proschlých, kde volíme hlubší zmlazení kosterních větví, s cílem probudit spící pupeny a se snahou vypěstovat v dalších letech novou korunu z vlků. Tady je potom namístě klasická zmlazovací pyramida, ta je však leckdy špatně chápána a vypadá leckdy tak že jsou hodně seřezané i spodní větve. Ty by se však seřezávat neměly- jinak by mohli začít krnět- děláme u nich jen zmlazení fornou průklestu. Teady není to tak, že se mohu rozhodnout zda u toho či onoho stromu udělám průklest, či hluboký zmlazovací řez, jak víceméně vyplývá z odborných příruček... U přestárlého stromu by průklest nic neřešil a u slušně přirůstajícího stromu by hluboký zmlazovací řez vedl jen ke ztrátě úrody a krásy stromu.

Musíme si uvědomit že rady z publikací se většinou vztahují na intenzivní produkční sady, kde se začíná s hlubokým zmlazením hned v době kdy se jen lehce sníží kvalita plodů a řeže se stylem že se v co nejkratší době vymění veškeré staré dřevo za nové, tenhle způsob ovšem nelze doporučit u stromů zanedbaných. Snažíme se vyhnout velkým řezným ranám, i tomu, abychom v jednom roce neodstranili veškeré staré dřevo- tedy strom by neměl být sesazen na pouhé torzo, jak je běžně v zahradách vidět.

Co se termín uřezu týče- hluboké zmlazení, tedy logicky u přestárlých stromů by mělo být hotové do konce února, radši dříve, když to nestihnu, je lépe to odložit o rok. Mírné zmlazení. tedy u stromů nepřestárlých mohu provýdět i v pokročilejším stádiu rašení. Další důležitá věc je ta, abychom přiřezu před zimou či v plné zimě řezali na pahýly, které odstraníme někdy v průběhu jara, rána se pak mnohem lépe zaceluje, než když na ni celou zimu působí vysoušení a mráz...

           Ing. Fidla

Ještě bych rád vyjasnil, jak byla myšlena ona pasáž o tom, že v intenzivních sadech se zmlazuje nárazově. Bylo to myšleno samozřejmě pro intenzivní sady minulosti- zákrisků, čtvrtkmenů, či polokmenů. Tam se opravdu leckdy zmlazovalo jednorázově motorovkou. Tím že to byly stromy stále v dobré kondici, tím že půda byla vyhnojená, stromy dobre zvládaly i takový radikální řez. U zanedbaných stromů je situace samozřejmě jiná... U současných intenzivních sadů štíhlých vřeten, popř. systému Solax se žádný hlubší zmlazovací řez vlastně ani nedělá, Dělá se vlastně jen udržovací řez na rovnováhu, poté co se začne kvalita plodů zhoršovat- znatelné je to hlavně u barevných odrůd, které se hůř vybarvují-, tak se plocha prostě vyklučí a vysadí se sad nový. Tolik aspoň víceleté zkušenosti z jabloňářské Mekky- jižního Tyrolska.

           Ing. Fidla

Pane inženýre, Váš popis pravidel zmlazení je nepochybnně správný. Obávám se ale, že je dobře srozumitelný spíš pro čtenáře, kteří problematiku ovládají a toto poučení nepotřebují.
    Jednoduše bych shrnul dvě Vaše pravidla:
1. U starých stromů řežte raději méně, razantní zásahy nemusí strom ustát a zahojit
2. Neřežte podle pravidla - řežu kam dosáhnu. Naopak - odřezávejte spíš vršky korun a spodní větve šetřete.

Souhlasím, když si nejsem jistý, je méně leckdy více, ovšem třeba u oněch přestárlých stromů, jimž by svědčil radikálnější zásah, to platit nemusí. Pak je na místě se poradit se zkušeným odborníkem, jakou míru zákroku je třeba zvolit. Ne že by řez ovocných stromů byl něco mezi nebem a zemí, jakkoliv to tak soudě podle seřezaných kreatur na zahradách leckdy tak vypadá. Někdy mám pocit že všichni autoři jsou členy nějakého tajného bratrstva:) Přitom jakýkoliv řez vychází z biologických zákonitostí. Když si dáme tu práci a podíváme se, co je v pozadí toho proč řežeme, neměli bychom udělat zásadní chybu. Očividně to málokdo dělá a spokojíme se s napodobováním toho, co vidíme všude kolem nás. Klasický příklad davového efektu. Naše podvědomí má ten ježkovitý styl řezu natolik hluboko vžité, že i když si o tom přečteme X různých příruček, nedovolí nám to udělat jinak a výsledek je vždy tentýž- korunovaný paroháč... nebo naopak neřežem vůbec- neřezačská klika v poslední době v Čechách nabírá na síle, proč asi? Být tady dobře ošetřené stromy neuplatnil by se tady ani jeden ze zastánců této filosofie.

           Ing. Fidla

Ta poslední věta je podle mne obrácení implikace, nebo chcete-li slepice před vejcem. Napadá mně, jaký neježkovitý styl zvolit v malé přídomní zahrádce, kde potřebuju koruny udržet a někdy i zmenšit.