Připojuji se ke slovům p.Vysloužila a zároveň chci projevit uznání a radost z toho, že Vy paní Hýlová sadaříte jako žena. Začala jsem taky před pár roky a až po padesátce. S nůžkama, pilkou, česáčkem apod. na žebříku si často říkám, že si pěkně natluču. Zatím se to ale nestalo a mám podobný názor jako Vy, že tato cvičení udržují člověka v kondici a to i psychické. Dost se mě dotklo, když před 2 roky u nás na zahrádce chválili 2 pánové stromy mému manželovi a chtěli od něho nějaké rady. Jelikož to není jeho práce a nic o tom neví, přiznal, že to dělám já. Po prvotním rozladění mě popadla radost, že všechna ta krásná dřina nezůstala bez povšimnutí. Je mi líto, že za pěknými stromy vidí každý jen muže. Ale zase je moc fajn, že oni nepoznali práci ženya ocenili ji. Celým tím románem co píšu, jsem hlavně chtěla vyjádřit, že jsem velice ráda, že díky těmto stránkám jsem poznala, že v tom nejsem jako ženská sama. Podle Vašich obrázků soudím, žese Vám bude dařit udržovat sad tak, jak byl za Vašeho tatínka. Míla