Asi nemá smysl psát, který způsob roubování jue nejlepší. Každý má oblíbený a osvědčený ten svůj. Já na rozdíl od předešlého mám nejraději anglickoumkopulaci - je jednodušší než kopulace normální - roub drží za jazýčky a neupadne při vázání. Roubování za kůru je snazší - není potřeba dělat dva stejné řezy, podnož však musí být o hodně silnější než roub. Velká žezná plocha na podnoži se také dlouho hojí.
Co se týče uskladnění roubů - u jádrovin je to skoro jedno. Rouby můžete nechat ležet v zahradě na zemi pár měsíců a po namočení "ožijí" a štěpování je úspěšné. Horší je to s peckovinami. Špatně usklaněné buďto uschnou nebo vyraší, obojí se neujmou. Důležité je nařezat rouby zavčas (nejlépe s barborkama) a co je nejdůležitější - musejí být co nejsilnější (aspoň jako tužka). U třešní nebývá problém, zato staré švestky a višně je mnohdy potřeba rok dopředu zmladit, abychom získali dostatečně silné výhony. Prototak raději roubuji kopulací - v březnu mohu ze stromu na strom, rouby jsou vždy čerstvé. Za kůru je možno roubovat peckoviny až za 2 měsíce v květu