S odstupem času, když jsem si už zvyknul na to, že jde skutečně o Citrónové zimní, zašel jsem do venkovního sklípku (skladovací podmínky jsou tam ideální jen zhruba od půlky října do konce března - teď už je tam kolem 14 stupňů), kde jsou uskladněné poslední zbytky jablek a vybral jsem citrónové zimní (z darovaných - na snímcích je to první vepředu)
a pár ostatních, blíže neurčených jablek (na snímcích vzadu). Ostatně, nejvyšší čas na úklid a vyletnění sklepa.
Zkusil jsem i ochutnat, citrónové zimní je už z formy - chyby jsou vidět na snímku, a kyselost je už jen velice jemná (nebo překrytá sladkostí?), nicméně je stále křupavé, s poměrně pevnou konzistencí, a stupeň vadnutí neruší příliš vzhled ani požitek z ochutnávky.
V dobrých skladovacích podmínkách by mu bylo jistě lépe i v této době.
Vracím se k tomu proto, že jsem si je letos narouboval, zároveň jsem koupil Admirál a po jeho zakrácení jsem jej (jako prevenci proti hryzcům)
narouboval na stejný strom jako citrónové. V příštích letech, bude-li mi přáno, mohu porovnávat (chuťově asi ne, ale
co do skladovatelnosti v jedlé podobě) moderní a klasickou odrůdu.