To si vždy vzpomenu na jakousi zkazku, kde mlsní mniši dělali víno a hrozně si na tom zakládali. Pak přišel na návštěvu jeden ještě mlsnější a ochutnával a chválil, ale přesto kritizoval že je trošinku znát jakoby po kůži a zcela nepatrně po železe. Když pak sud po čase dopili a čistili, našli na dně kousek koženého řemínku s klíčkem. Ale k tématu, preferuju, když ovoce chutná svým aromatem a chutí podle druhu. Trochu mi třeba vadí na můj vkus "převoněnost" Gascoigneho. U GD dobře zralého taky ten banán cítím a chutná mi.