Co se týče odrůd z východu, teda ze zemí bývalého SSSR, tak mi nedá, aby jsem se k této témě nevyjadřil. U nás mnohdy přetrvává názor, že tam mají malo kvalitní až podřadné ovoce. Tento mýtus vychází z hrubé neznalosti situace. Jen pro zajímavost, v SSSR bylo vyšlechteno a je evidováno více jak 800 odrůd jabloní, z toho v státním registru RF je evidováno přes 320 vlastních odrůd. Hrušní bylo vyšlechtěno přes 400 odrůd /cca 140 je jich evidovaných v Registru RF/ a tak bych mohl pokračovat s třešněmi, višněmi, meruňkami, rybízem, zimolezem, rakytníkem atd. Každá republika byv. SSSR, případně regiónu má vlastni Vědecko-výskumný ustav šlechtitelský se zaměřením na šlechtění jednotlivých odrůd ovoce a zeleniny pro podmínky konkrétního regiónu. Cela řada ovocných druhů so se týče kvality vzhledu a chutě dosahuje dlouhodobě hodnocení 4,5 – 5 ballů. Pro porovnání hruška Wiliamsová čáslavka je tam hodnocena 4,7-4,8 ballů. K nám se z tohoto sortimentu dostává jen absolutní minimum, především dovezené z Ukrajiny. Hodně odrůd RF není určeno na export. A co je podstatné, většina jejich odrůd se dá pěstovat v drsných severských podmínkách. Každá odrůda je rajonizována pro určitou oblast. Zásluhou I.V. Mičurina se podařilo pěstování ovoce posunout o stovky kilometru severně, kde před tím žádné ovocné druhy neměly šanci přežít. Že se jablka a hrušky Mičurina nedaji jíst není pravda, sam jsem měl možnost mnoho z ních ochutnat, ale je třeba si uvědomit, že tyto první křížence byly zaměřené na zvýšení mrazuodolnosti a zimoodolnosti a až pokračovatele Mičurina /Isajev, Sedov a řada dalších/ křížením jeho odrůd vytvořili desítky velmi kvalitních odrůd včetně rezistentních. HJ