Osmělila jsem se a i s opožděním reaguji na Váš první příspěvek. Nemohu odolat. Mám nehojící se zlomeninu předloktí, a tak mi nezbývá, než si číst, psát a dělat si plány na jaro. Ještě před rokem bych to, co jste napsal, vnímala jako velmi kultivované a citlivé upozornění na něco, co nás čeká, ale je daleko. Pak přišlo onem. páteře a nyní ta ruka a já jsem hodně nostalgická. Mám pomocníka, ale myslím si, že bych si pozemní činnosti měla zvládnout sama. Zvlášť, když mě to těší. Moje jabloně (naštěstí jen 3) sklánějí větve k zemi, a když jsou obtěžkány jablky ještě více. Špatně se pod nimi seká tráva,  terén je navíc velmi nerovný, protože tam ve větším klidu pracují hryzci, díky stínu není ani tráva moc kvalitní. Jablka také padají a  z jabloní je spousta listí. Všechno je normální, přirozené, ale s nemocným tělem složitější.

Ale jedna z těch jabloní (Boskoopské červené) je velmi hezká a na jaře vysloveně krásná. V létě přináší stín, na podzim velká jablka a na silných větvích nese dětské houpačky.   Srdečně zdraví Libuše