Zdravím všechny.
Poslední dobou jsem také toho názoru - stříhat na očko vnitřní, a později dostřihout na očko vnější. Stává se často, že konec větvičky má "práci" zahojit řeznou ranku a k tomu ještě probudit pupen pod zastřižením a proto další pupen pod ním utvoří silnější výhon. Je-li to tedy podle klasiky - na vnější očko, druhý pupen je do korunky podpořen jednak tím, že je ze svrchní strany větvičky tudíž má více auxinů a směřuje silněji rostoucí výhon do korunky, což my nechceme. Proto stříhne-li se na vnitřní pupen, tento naroste rovnocenně a nebo slabší vůči následujícímu pupenu, který je vně a je dál od řezné rány, musí poslouchat pupen a výhon koncový, navíc mu tam překáží tělo větévky, takže musí růst ve větším odklonu právě tak jak my chceme tedy otevírat korunku, v květnu nebo v červnu pak kus původní větévky dostřihneme na detail, k výhonu směřujícímu vně. A výhon již zůstane odkloněný v požadovaním úhlu. Dělám to tak u peckovin, které obecně reagují na řez nevypočitatelně. A u některých jabloní také.
Jinak u špičáku, který je odspoda až ke špiče "opupenovaný", vybírám pro budoucí založení korunky 6 - 7 pupenů místo doporučovaných 4-5. Protože právě mnohdy terminál je slabší než následující výhon pod ním, a ten mu v ostrém úhlu konkuruje, takže stejně je odříznut na větevní kroužek a zůstane tak požadovaných 5 přesněji 4 + 1. Přičemž terminál je osvobozen od možného konkurenta. Platí to samozřejmě i pro hrušně. U třešní jsou nutné zelené práce tj vylámat 2-3 pupeny přídatné sedící těsně u terminálního, aby nebylo mnoho větví z jednoho místa.
Juraj Kafka
