Boscova - kráľovná hrušiek. Naozaj?

Mám stále v paměti tvrzení bratrance a pana Fidly, že odrůda Salisburyova je údajně chutnější než samotná Boscova flaška. Bratranci bych moc nevěřil, ale když to říká pan inřenýr Fidla, tak snad na tom něco pravdy bude.

No hodně záleží od polohy. Salisbury je každopádně kořenitější, zmiňuje to i pan Říha ve své kultovní knížce. Boscova je nepochybně na plohu náročnější, Salisbury má svou chuť i v horších podmínkách, kam byla kdysi z tohoto důvodu doporučována jakožto náhrada Boscovy. Dnes bych ji doporučil do vyšších poloh doporučil jen tam, kde nebude mít problémy se strupovitostí, protože totuto chorobou dnes trpí dost.

Ještě k té chuti, kdybych měl vybrat jednu odrůdu jež jí je chuťově podobná, řeknu Dobrou Luisu, tedy Avranšskou. Víme že ta je kořenitá bohatě... Osovně se domnívám že mají mezi sebou nějakou bližší příbuznosz, nakolik habitus stromu je opravdu podobný...

           Ing. Fidla

Tak teď jsem z toho jelen. Že bych neměl Avranšskou? Plody jsou lahodně sladce hruškové, ale ne kořenité. Kořenitost má například Williamsova nebo Boscova lahvice. Plody ale vzhledově i dobou zrání odpovídají Avranšské. Pravda je, že kořenitost se v popisu uvádí, ale zatím jsem jí tam nenašel.

No pro mě je kořenitost ta typická lehce natrpklá intensivní navinulá sladkost. Asi se shodnem že chut Avranšské je dosti typická a tedy musí být kořenitá ne? Naopak o Boscové bych řekl že je kořenitá méně, nekonzumoval jsem sice Boscovu v ideální zralosti a z optimální polohy tolikrát, abych moh říci profi údaj, ale pro mě je to trochu kořenitější Konference- dokonalá konzistence, štavnatost- tady není o čem, ale když hodnotím přímo chuť, nemyslí msi že tam je něco snadno zapamatovatelného. Čímž nechci říci že Boscova není delikatesa, ona ta konzistence je v podstatě důležitější než vlastní chuť. Když si vybavím Boscovy, které jsem pojídal v oblasti Bolzana ze starých sadů, tak mi prostě aromatické nepřišly, je zajímavé že mi přišly horší, než třeba ty co jsem jedl ve Středohoří, ty tedy Top byly, to zas ano...

           Ing. Fidla

pro mě je kořenitost ta typická lehce natrpklá intensivní navinulá sladkost.

Znám tu chuť vím, co asi máte na mysli. Avranšká tu hruškovitou přitrpklost má, Merodova ji má taky. Ale Wiliamsova ne, tedy soudím, že Petr měl na mysli jinou kořenitost. Proto, jak píšu na jiném místě, je pro mě kořenitost hrušek těžko uchopitelný pojem.

V té debatě o řezu - neřezu mi tu chybí jeden dost zásadní údaj. A to volba odrůdy a podnože. Skutečně si dokážu představit stromy, které se vysadí a dál se o ně člověk nemusí starat - tedy za předpokladu, že půda bude dostatečně úrodná a odpočatá. Takový Grávštýn či Kardinál na semenáči v podstatě řezat není třeba. Na druhé straně James Grieve, Bernské růžové, Breuhahnovo - tam když jeden rok řez vynecháme, na kvalitě ovoce se to projeví a našlápnuto máme k nedávno probíranému zababčení. V prvním případě sice naroste krásný strom, ale užitek z něj je problematický. Nároky na prostor má neúměrné, problémy se sklizní a odbytem velké. Takže budem odsouzeni k tomu řezu. Řekl bych ale, že pro většinu zahrádkářů je to práce příjemnější než třeba probírka či sklizeň.
    K fotkám dr. Hlavatého - musíme si zvyknout, že produkční ovocná dřevina není krásný strom u cesty dotvářející ráz krajiny, větrolam s hnízdícím ptactvem. Stejně tak vepřín není o chovu a lásce ke zvířatům, nýbrž jen a pouze výrobna masa. S tím asi nic nenaděláme. Jediné, co ovlivnit můžem, jsou naše zahrady. Každý si může zvolit, jestli chce mít za domem kus užitkové přírody nebo soukromou továrničku na ovoce.

Lze asi říci, že naštěpením odrůdy na zakrslou podnož ji učiníme více závislou na naší péči. Tím to nechci kritizovat, jen konstatuju fakt. Těch důvodů, které způsobují to, že některá odrůda je na řez náročnější než jiná, je více, myslím tedy na četnost řezu. Dá se říci, že čím je odrůda plodnější, tak tím hraje řez důležitější roli,  z tohohle pohledu třeba taková ¨Strýmka rozhodně není odrůda, kterou je možno úspěšně pěstovat z minimalizací řezu,. Je to totiž superplodič a na příliš velké množství starých plodonošů reaguje výrazným zmenšením plodů, střídavou plodností a taky tím, že plody nemají tu pravou angreštovou příchuť. Pokud bychom chtěli nalézt odrůdu, která bude Top pro extensivní pěstování s minimalizací řezu musíme se poohlédnout jinde. Zásadní faktory které bychom měli sledovat jsou jednak schopnost autoregulace násady, schopnost přinášet kvalitní plody i na starých plodonoších, bujnost růstu- ta je vždy výhodou... Velice dobrý poměr těchto faktorů mají třeba Rubín, Boscoopské, Blenheimská, Vilémovo, Harbertova.. Odrůdy jako Jadernička, nebo Panenské, které se běžně uvažují jako Top pro bezúdržbové pěstování, z tohohle pohledu na tom zas tak dobře nejsou- plody na starším dřevě bývají dosti malé a tedy neprodejné jako stölní ovoce. Musíme si umět představit, že na udržovaných stromech mívají Panenské velikost i kolem 100 g, tedy žádné neprodejné broky!

           Ing. Fidla

Myslím, že ta kategorizace odrůd pro bezúdržbové pěstování je známá - jsou to tzv. odrůdy dlouhého vývoje. Výhodu mají triploidy - nemají sklon zmenšovat plody.  Platí jasná závislost - čím je odrůda plodnější, slaběji rostoucí, pravidelněji plodící, čím slabší má podnož, tím nutnější je redukce násady a tedy potřeba řezu naléhavější.
    Co se týče zmíněné Strýmky. Asi 50 metrů od mé zahrady stojí dva staré stromy této odrůdy. Nevím, kolik mají let, ale určitě plodily už za Němců. Posledních 30 let je nikdo neřezal, co bylo před tím, nevím. Oba stromy plodí hojně, ovšem důsledně střídají. Jablka žádní obři nejsou, ale nelze je nazvat drobnými či zdrobnělými. Jak chutnají, nevím, kousnout do nich se nikdo neodvážil, končí vždy ve výkupu. Soudím, že právě střídavá plodnost umožní neošetřovaným stromům nabrat v odpočinkovém roce sílu a přinést pak kvalitnější plody.
   U Jaderničky a Panenského to vidím tak, že bez ohledu na to, že je technicky možné vypěstovat 100 gramové plody a jde o chutná jablka, stolními odrůdami už se zpátky nestanou. Což ale nevadí, Jadernička díky své palírenské kvalitě má o budoucnost - aspoň na Moravě - postaráno.

"...čím je plod vzhledově škaredší, tím je chuťově lepší...". No comment - len fotky (je na nich Boscova fľaška). IH

Plody jsou lahodně sladce hruškové, ale ne kořenité. Kořenitost má například Williamsova...

Já tedy pojem kořenitost u hrušek nedovedu dobře definovat. Pod tímto pojmem si představuji nějakou ostřejší chuť připomínající nějaké koření. U hrušek a jablek cítím sladkost, kyselost, vůni a přichuť typickou pro druh a odrůdu. Zřetelný rozdíl mezi chutí sladce typicky hruškovitou a kořenitou popsat neumím.