Otázkou je, co je to "vhodná odrůda na pálení". V minulosti to byly zřejmě staré veliké hrušně, které vysadil prapředek majitele pozemku a jinak nebylo třeba se o ně starat. Potřebnou vlastností bylo, aby plody (obvykle malé) ve vhodnou dobu popadaly, protože z vysokého stropmu nešlo ani sklízet, ani třepat. Chuť nehrála roli, ostatně kvalitní destilát dávají i plané hrušky a královna pálenek oskeruše je zasyrova prakticky nejedlá.
   Dnes jsou preferovány odrůdy dávající co nejvíc hruškového aromatu do destilátu. Williamsku asi těžko něco překoná, nehledě na to, že tato hruška je nejlepší i na kompot a skvěle chutná i na jídlo. Vracet se do drobných hruštiček, jejichž sběr je jen o málo pracnější než u třešní, je cesta zpátky. To platí i pro Walschbirne. Drobnost plodů by měla končit u muškatelek, Šidlenky, Ananasky C. či Kozačky Št.