Lucasovu závidím, pane Vlastimile. V roce 2002 jsem koupil od místního zelináře před vánocemi tyhle hrušky už zralé přímo ke konzumaci. To byl požitek. Bílá, máslovitá dužnina plná šťávy, z dokonalou vyváženou chutí. Něco úžasného. Něco podobného byl Condorde z Belgie, taky lahůdka, ale ne úplně to samé. Od té doby ať jsem koupil Lucasovu, kde chtěl, tak nic moc. Přímo slabota. Kříženec Lucasovy - Nela, má dužninu podobnou, ale opravdu je tam "medová" příchuť nebo něco, co by se tak dalo nazvat. Dobré, ale tenkrát ta Lucasova byla nedostižná. Sehnat ji každý rok ve stejné kvalitě není snadné. Je potvůrka nejspíš dosti náročná.
