Tak to jsme si nerozuměli. Uhlovodíky nejsou hlavním problémem. Už před mnoha lety jsem si nedokázal ani představit jak budeme v 21. století stanovovat ve spalovnách nebo kamnech např. bezpečnou koncentraci dioxinů (apod.) v jednotkách ppq (parts per quadrillion) až budou prohlášeny za karcinogeny. A taky jak rozlišovat škodlivé dioxiny od extrémně škodlivých, jak se změní spalovací komory, tepelný režim spalovacích procesů apod. Dnes je např. 2,3,7,8-TCDD nejen nejjedovatějším dioxinem, ale i nejsilnějším karcinogenem ze všech na světě existujících. Až na výjimky se (záměrně) nevyrábí. Nepočítám do toho testování dioxinu nejmenovanými tajnými službami na znetvořeném obličeji ukrajinského politika. Když vidím kapat prosolený tuk na žhavé uhlíky pod roštem tak si říkám, že to už nejsou jen femtogramy, ale přímo nanogramy. K chloridům ještě chybí stopový měďnatý katalyzátor (stačí i Kuprikol) a popel i dým se stávají extrémně výživnými. Naštěstí ten popel zatím nikdo netestuje a dioxiny se stejně za nějakých 200 let částečně rozloží. Pokud je tedy nevysaje z půdy nějaká užitečná rostlina, kterou sežerou krávy. Takže, abych zbytečně nesýčkoval, zkušenosti s používáním většího množství popela na záhoncích jsou zatím dobré.