1. Nemyslím si, že slepičince z drůbežárny budou horší, než ty z malochovu. Tetanu z hnoje bych se nebál.  Jednak jsme očkovaní, navíc spóry tetanu jsou úplně všude (v půdě)
2. Ideální je nechat slepičince vykvasit. Jednak se stanou dostupnějšími biogenní prvky, zlikvidují se možné zárodky chorob a připraví se konzistence pro ředění, čímž se předejde přehnojení dusíkem či popálení rostlin. Zmrznutí v sudu bych se nebál. Kašovitá konzistence slepičinců zmrzne jen při velkých mrazech a když, tak do podoby tříště, která sud neroztrhne. Navíc se dá pomoci ponořeným kůlem.
Přidáním do komposrtu se nic nepokazí, kompostu to prospěje, slepičincům taky. Akorát se připravíte o pohotový zdroj rychle mobilizovatelného přírodního dusíku (zálivkou).
  Po trávníku bych slepičince nerozhazoval. Uklouznutí po vlhkém není příjemné, koncentrovaný může popálit trávu a taky zapáchají, což jednak vadí a navíc tím o část živin přijdete.
   Kompromisem je zarytí slepičinců na podzim do půdy před plodinami 1. trati (rajčata, brambory, jahody, aj.)
   3. Neznám jiné tak vděčné, koncentrované a levné hnojivo.