Moje Asimina má letos nejvíce plodů za deset let, co roste na našem chráněném dvoře a větvičky s plody jsou ohnuté až k zemi. V mých podkarpatských podmínkách začíná zrát až nyní a několik plodů už jsem nedočkavě a naprosto nadšeně snědla. Úroda je tak veliká, že poprvé dumám nad možností nějakého zpracování, protože plody nelze uchovat. Nebráním se ani návštěvám lidí, kteří si drahou rostlinu zakoupili a rádi by ovoce ochutnali a přesvědčili se tak o tom, že neprohloupili. Všichni zatím byli z chuti nadšení.