To potvrzuji!
Není nic jednoduššího než roubování aronie za kůru v době začínající mízy na divoký jeřáb.
Já to kdysi dělal v lese, na mezích apod., a přesazoval na zahradu až později.
I když jsem se na tom učil, lépe napsáno velmi dobře zaučil, ujímavost byla skoro 100% což mě hodně navnadilo a pozvedlo sebevědomí.
To, že rouby aronie jsou velmi tenké a neměl jsem, a ani dnes nemám potřebnou zručnost, tak jsem ty šikmé řezy roubů dělal na měkkém dřevěném prkénku žiletkou.
A taky, pokud je podnož hrubší, jako že většinou je, je dobré dát na ní roubů víc. Lépe rána zarůstá, ale to je snad obecně známá věc.

Rafael.

Aroniím zdar. Třeba i těm zapomenutým co zůstanou někde v lese pro ptáčky a tak.