Povím vám svoji zkušenost s rybízy. Kdysi jsme ho potřebovali hodně, dělaly se šťávy, vína, marmelády.  Vysbírali jsme rybízy (černé, červené i bílé) do poslední kuliočky. Často byly sprchlé, drobnější, šlo to ztěžka, pomalu.. Po letech nějak poptávka po rybízu poklesla. Řešil jsem to razantním průklestem a redukcí dřeva u stávajících keřů - ponecháním jen několika málo větví na keři. Výásledek se dostavil opačný. Úrody je ještě víc, keříky jsou vyšší než já,  bobule se zvětšily a střapce prodloužily.
    Možná měla účinek i změna způsobu hnojení. Dřívější obrývání a držení půdy v bezplevelném stavu jsem opustil. Mělce kořenící rybíz a angrešt mi přijde jako ideální pro hnojení ředěným slepičincem do děr provedených náslapnou tyčí. Kultivaci půdy jsem nahradil rozloženými kartonovými krabicemi pod keři (zahradničtí estéti, pravda pláčou). Od té doby nevěřím, že délka střapců je dána odrůdou (vyjma některých černých určených ke strojní sklizni) a že sprchání bobulí způsobuje mráz.