k ostružinám Thorfree, Thornless, atd. Kdesi v překladovém článku  jsem viděl řešení, které jsem použil - tvar něco jako šňůry na prádlo, ale "nad sebou" nejvyšší šňůra, je , kam dosáhnu. Silné  letošní výhony vyvazuji k té horní šňůře ( všechny k jedné) tak, jak dorůstají, slabé letošní vyřezávám, na zimu svěsím , přikryji listím, na jaře navěsím ( po jedné) k nižším šňůrám, po odplození šlahoun vyřežu.

Z úrody jsem nadšený, myslím, že všechno drobné ovoce, kromě genetických předpokladů, potřebuje péči a  závlahu. Ze sousedských blábolů, že rostliny rodí z lásky k zahrádkáři jsem už vyrostl ( ale trvalo mě to sakra dlouho). Abych pokryl sezónu pěstuji kromě malinoostružiníku   ještě "pravé" maliny dvouleté i jednoleté, ale opakovanými testy  na dětech  jsem nepozoroval, že by dávaly nějaké odrůdě přednost z chuťových důvodů.   Jediné co  snad dětem vadí, je trpkost u ostružiníku, ale to snadno řeším trochou té nejobyčejnější vanilkové zmrzliny, jablkového želé, prostě čehokoli, co máte na zahrádce a je to sladké až fádní.  ....

Myslím, že jediné, čeho by se měl začínající pěstitel vyvarovat, je nechat si vnutit   (třeba i v dobré víře) neidentifikovatelné sazenice od souseda, byť by byly vychválené do nebes.  A pokud jde o tu nejmalinovější chuť, prý je jenom  u lesních malin. Věřil jsem tomu do doby, než jsem si na vlastní jazyk porovnal, že se zavázanýma očima nepoznám rozdíl ve vůni mezi lesními a zahradními  ani já ( což není měřítko ničeho), ale dávám krk na to, že objektivně je daleko menší, než rozdíl nezi chutí a vůní lesních a zahradních jahod. V rámci budování pozitivních sousedských vztahů jsem sousedovi řejkl, , že ty moje  jsou v podstatě ty jeho, o které se pečlivě starám....