Tak si vám pěkně klidně sedím na svém kabelu, pročítám nové zahradnické příspěvky a mimo jiné i koukám co nového u broskvoní... a ejhle... přibyl Karlosův příspěvek! Pročítám jej nejprve zběžně - nechápu. I pročítám podruhé důkladně a zase nic! Co naplat, nedá se nic dělat. Kabel už je asi stálým přísedem značně zploštělý a tak jím myšlenky jenom obtížně pronikají. Přesto však chci k předešlému příspěvku podotknout, že jsem si opravdu, ale opravdu nevšiml, že by se účastníci této zajímavé a inspirativní "BIO-diskuse" rozdělovali na dvě základní skupiny: jedny, kteří danou problematiku vidí komplexně a v širších souvislostech a proto dosahují uspokojivých až výtečných pěstitelských výsledků. A pak na ty druhé, "méně orientované", kteří lopotně orají, vláčí, sejí, zalévají, okopávají a plejou a občas, byť naradi, aby svým nešetrným přístupem matičce přírodě příliš neublížili i nějaké to živočišné hovínko v úzkostlivě omezené míře k vyrašené rostlince pohodí. A že těmto ortodoxním bionaivkům tak po vlastní zásluze náleží zasloužená odměna pouze v podobě chabé hromádky tlejících plůdků, pokrytých bohatým hermelínem botritidy, slizem peronospory, prošpikovaných červy, ožižlaných slimáky a já nevím, čím ještě. Já jsme si dosud totiž naivně myslel, že všichni, co sem chodíme se tady snažíme si přátelsky předávat své zkušenosti proto, abychom všichni měli krásné a bohaté úrody, ale současně také, abychom pro jejich dosažení museli co nejméně často objednávat domů zásilky z Chemických závodů Litvínov Jiřího Dimitrovova s.p., v podobě pytlů s různobarevnýmih prášky, granulemi a lahviček s různorodě smrdícími vodičkami. (Jinými slovy a stručně řečeno : tato disluse dle mě není o tom, co čpí z předešlého příspěvku, totiž, že se tady dělíme na chytráky a ekohlupce, nýbrž o tom, že se všichni tady snažíme pátrat a radit si, jak to udělat, abychom sklidili, ale při tom pokud možno co nejméně stříkali. A jsem přesvědčen, že až jednoho dne mezi nás dorazí někdo a oznámí, že zná metodu, jak stříknout o něco méně a přitom natrhat plnou ošatku, všichni mu poděkujeme a začneme to dělat shodně jako on (ona)). Omlouvám se za poněkud komplikovanější formu vyjádření.