Brambory mají kazy, protože jsem rozkrájel ty nejmenší a nejprožranější. Ty lepší bych radši zasadil nebo ochutnal. Těchto pár rostlo navíc na panenské půdě přímo u lesa, kde je zatím asi dost larev, co si rády kousnou.

My na to nejsme zvyklí, ale barvy k bramborám patří. Nejvzácnější je oranžová, ta se mi zatím nevyskytla. zatím mě plně uspokojují různé odstíny fialové a červené, které se objevily. Ty barviva jsou navíc jedny z nejsilnějších antioxidantů, takže to má i zdravotní význam. Kdyby se mi časem povedla i oranžová, tak by to byla zeaxantinová bomba.

Dědičnost barev u brambor není jednoduchá, zvlášť u tetrapolidních. Hezky je to popsáno na Cultivariable. základní gen pro fialovou / červenou je dominantní verze genů P/R. aby se barva projevila, je třeba dominantní verze genu I. pokud se má probarvit i dužnina, je třeba dominantní verze genu Pf. Pokud není, záleží na genu M, jestli a jak moc bude vybarvena slupka.

To je docela dost zábavy pro mě a můj výchozí materiál, který vypadá docela pestře.

Co se týká chuti, před několika dny jsem ochutnával jiný vzorek asi 10 různých výpěstků z jiné mé lokace... a překvapivě to chutnalo jako brambory. Některé byly lojovitější, jiné moučnatější, kromě jedné byly všechny dobré a jeden mutant nechtěl změknout ani po hodině varu.

Dvě fialové odrůdy zaujaly natolik, že příští rok opustí můj experimentální záhon a půjdou do produkčního pěstování pro rodinu. U červených to uvidíme po vyzkoušení.