Glykoalkaloidy obecně jsou nositelé hořké chuti. Nárok na vědeckou správnost a přesnost je v domácích podmínkách, kde jediným vědeckým přístrojem je teploměr, poněkud přísný, ne?

Spojení ozobávání a glykoalkaloidů jsem v obou případech označil za spekulaci, tak bych snad i tak mohl Vaším soudem vědeckosti projít.

O shodnosti obsahu glykoalkaloidů v různých částech jsem nic netvrdil, v rámci svého naivního přístupu pouze soudím, že tu může (!) být souvislost podobného druhu:

Chutná to ptákům => není to hořké => má to málo glykoalkaloidů => může to být kandidát na menší množství glykoalkaloidů v hlízách

Přestože pro toto tvrzení nemám důkaz, určitě bych kandidáty na nejmenší obsah glykoalkaloidů v hlízách hledal spíš v těch méně hořkých rostlinách, než naopak.

O přesné dědičnosti glykoalkaloidů mi není nic známo. Pokud vím, napůl je známa (aspoň amatérovi jako mě) mapa dědičnosti barev a i ta jen pro případ diploidní brambory.

V případě tetraploidní genetiky pochybuji, že existuje schéma, kterému lze porozumět.

Ostatně soudím, že i profesionální šlechtění v tomto směru má k nějaké exaktnosti daleko.

Můj případ je pouhé hraní s otevřeným koncem a očekáváním, co z toho vyleze.