Vosy, tzv. samotářky, nikoli ty žlutočerně pruhované, se nám vrací každoročně na vyhřátou stěnu rodinného domku do zčásti oprýskané fasády. Do ní se prokoušou a do spár mezi cihly a mají tam mnoho děr vedle sebe. Spáry se pak vysypávají ven a mám strach, že nám za chvíli spadne barák, než jej zrenovujeme. Vloni jsme jim díry zamázli cementem, maltou apod., ale letos už u nás bydlí zase houf a na více místech domu. Stříkáme do jejich dírek všechny staré chemikálie, které jsou pro člověka po létech nepoužitelné. Shromažďujeme je v široké rodině, od voňavek, přes laky na vlasy, až po antiperspiranty, nebo zkoušíme díry zacpat stavebními tmely, pěnami atd., které nám zbyly. Hubení vos, mravenců atd. nám už tzv. leze do peněz.