Keříčková rajčata možná nemají takový výnos z jedné rostliny ale při možnosti vysazovat je v hustějším sponu je úroda na 1 m2 sovnatelná. Keříčková rajčata se pěstují proto, že pracnost s jejich pěstování je minimální, nesrovnatelná s tyčkovými. Mají také některé nevýhody jako je omezená délka sklizně (což je naopak pro zpracování výhodné), jejich sortiment je mnohokrát menší, chuť v čerstvém stavu často nedosahuje kvality rajčat tyčkových a husté porosty trpí listovými chorobami.
To, že se u nás nijak nepokračuje ve šlechtění keříčkových odrůd na konzum a šlechtí se pouze odrůdy pro zpracovatelský průmysl je také způsobeno tím, že zahrádkáři nemají zájem keříčková rajčata pěstovat. Přitom staré české odrůdy keříčkových rajčat patří ve světě k jedněm z nejchutnějších a v zahraničí se jejich semena stále nabízejí. U nás už byly dávno vyřazeny z odrůdové knihy. Myslím tím například Imun, Olomoucké nízké a Vrbičanské nízké.
Že rajčata keříčkových odrůd někomu leží na zemi je problém pěstitele. Ten by měl trochu zapřemýšlet a tento problém si sám vyřešit (a tím i částečně vyřeši problémy s listovými chorobami). Keříčková rajčata jsou opravdu většinou s poléhavými stonky a to by měl každý řešit dříve než se dá do jejich pěstování. Tyčová rajčata také většina z nás nepěstuje bez nějakého vyvázání i když by bez problémů také mohla ležet na zemi.
Ještě bych chtěl dodat, že kvalita některých keříčkových rajčat z oblasti pod Vesuvem je pro zpracování vynikající, porovnatelná s tyčkovými odrůdami San Marzano a přitom u nás většina plodů uzraje, což se o tyčkových odrůdách San Marzano nedá říct. Já k plné mé spokojenosti pěstuji na zpracování (protlaky, případně sušení) odrůdy San Marzano nano a Napoli.
Vladimír
Trefně napsané.
