Tuřín si předpěstovávám a sázím na konečné stanoviště sazenice /tak jako tu už bylo psáno/. Hořkne z více důvodů. Jeden z nich je nedostatečná zálivka (má rád podmínky podobné péči o rané kedlubny či květák), druhý napadení květilkou zelnou, hořkne i na nehnojených půdách, možná nedostatek draslíku, hořčíku. Dá se pěstovat na uskladnění (narůstá opravdu jako řepa), vysévat vícekrát za sezonu na přímý konzum ve velikosti kedlubny (nedřevnatící, trochu sušší pevnější kedlubna). Doporučuji zpracovat, jíst z těch mladých i listy. Podle různých zdrojů je to zelenina, která má snad největší obsah luteinu. Zlepšuje stav při léčení podagry. Pěstuji odrůdy bělomasé i žlutomasé, moc velký chuťový rozdíl mezi nimi necítím. Ještě jsme neměl v zahradě tzv. listové odrůdy, cením si více těch bulev. Přijde mi, že odrůda Wilhelmsburger nejvíc láká květilku. Ta když napadne mladou rostlinku v srdíčku tak tuřín nepřežije. A když hnije příšerně zapáchá. Tuřín dobře hojí různá zranění (od krup, od slimáků, napadení květilkou u starších rostlin...), vydrží ve sklepě do jara. Do konce středověku patřil k základním potravinám.
