Oka (nebo Oca), latinsky Oxalis tuberosa je jedna z nejstarších kulturních rostlin Jižní Ameriky, hlavně z oblastí And. Můžeme se potkat i s označením Novozélandský jam i když mezi jamy nepatří, případne české pojmenovaní a to šťaveľ hlíznatý. Do Evropy se rostlina dostala v roce 1830, o něco později okolo roku 1860 se dostala na Nový Zéland, kde se stala populární pod názvem zélandský jam. Je to 0,3 – 0,4 m vysoká trvalka rostoucí v trsech s trojčetnými listy na dlouhé stopce, je podobná jeteli popř. lesnímu šťavelu tzv. „zaječímu zelí“.  Pěstuje se pro hlízy dlouhé 3-15 cm s příčnými rýhami v kterých jsou pupeny, takže povrch je často zaškrcovaný. Barva je velmi různorodá, může být bílá růžová až fialová. Dužina je světlá, šťavnatá s mírne kyselou popřípadě sladkou chutí, podle odrůdy (kyselé odrůdy obsahují víc kyseliny šťavelové).
Tato rostlina vytváří hlízy podobné bramborám, ale protože s nimi není ani vzdáleně příbuzná nenapadají ji žádné choroby ani škůdci jako brambory.
Protože tato rostlina nejvíce roste až na konci sezóny je několik možností jak ji pěstovat. Buď ji pěstovat zpočátku v květináčích a po sklizni raných plodin ji vysadit na uvolněné místo, popř. ji vysadit na záhon do meziřádků (např. mezi cibuli.) nebo mezi vysoké rostliny jako jsou rajčata.
Oka tvoří úhledné vzpřímené trsy a nezabírá mnoho místa. Ale přibližně v červenci se situace změní a trsy se vlastní vahou zhroutí a rozklesnou. Růst se zrychlí a nakonec řádky vytvoří asi metr široký hustý kopec. Během léta nevyžaduje oka žádnou zvláštní péči mimo občasného pletí a v případě sucha zálivky.
Oka začíná tvořit hlízy až když délka dne klesne pod 12 hodin. Což může být někdy problém v případě časných přízemních mrazíků. Je výhodou, můžeme li ji nasadit např. do uvolněného foliovníku a nebo pařeniště. Také není na škodu pokrytí záhonu netkanou textilií. I když dojde k poškození vrcholků nati mrazem, nespěchejte se sklizní, oka se snaží stáhnout zbytky živin z nati do hlíz a ty rostou až do úplného zničení natě.
Kuchyňské vlastnosti. Nakonec je to všechno o chuti a užitečnosti v kuchyni. Zatímco hlízy jsou mnohem menší, než brambory, jsou mnohem jednodušší na přípravu. Hlízy nevyžadují loupání a díky pevné hladké voskovanépokožce se snadno umyjí. Hlízy mohou se mohou jíst syrové, vařené, jako kaše, smažené nebo pečené takže to univerzální zelenina. A jak chutnají? Syrové mají nakyslou chuť a hodí se dobře do salátu. Uvařené hlízy mají smetanově bílou nebo žlutou barvu.