Těchobuzické odrůdy

O některých "déčkových" odrůdách z bývalé šlechtitelské stanice Těchobuzice zde v minulosti už bylo diskutováno, např. Denár, Dukát a dalších.
Letos jsem sklidil svou první úrodu odrůdy Domino, asi půl bedýnky. A byl jsem docela mile překvapen. Jak jejich velikostí a pěkným vzhledem, tak jejich velmi dobrou chutí a šťavnatou, chruplavou dužninou. Má i aróma, ale to nedokáži popsat, určitě by to nebylo tak květnaté, jako to umí Petr z Pardubic.

Tak zatím to vypadá, že vedle Deloru by to mohla být druhá zimní déčková odrůda, které si opravdu cením.

Domino mi plodí už několik let. Špatné není,  ale výraznou stopu nezanechalo, podobně jako Diplomat. Zajímavější mi přijde Diamant (tedy nevím jestli je taky z Těchobuzic), hlavně délkou skladovatelnosti a sytou barvou. Z podzimních nedám dopustit na Diadém,  Dione a samozřejmě Desert. Trochu zklamala Doris, za propadák považuji Dolores.

Ano, Diamant je také z Těchobuzic.
Je to sympatické jablíčko výborné chuti, u mě však musí být zkonzumováno do půli prosince, protože potom dužnina měkne a ztrácí chruplavost.
Dione ani Dolores jsem nepěstoval, Doris měla velké a pohledné plody, ale pokud se nenechala na stromě řádně vyzrát, byly kyselé. Potom však dužnina byla blátivá, už jsem se s ní dávno rozloučil.
Desert je lahůdka. Optimální doba konzumace u mě však je jen od 2.dekády září do konce října, záleží na ročníku. Někdy se dá konzumovat už od 10. září.

Mám ještě Deligu, u ní nevím, co bych vyzvedl. Je to jen slabě průměrné jablko. To Domino jak vzhledem, tak chutí a nakonec i skladovatelností se zdá být výrazněji lepší. Tedy podle mě.

Deliga, zdá se mi, se svezla na popularitě svých slavných rodičů. Zatím přinesla jen pár drobných nezajímavých jablíček. Ještě čekám, co ukáže Dulcit a Delén. Mnohem víc si ale slibuji od střížovických odrůd. Merkur už nadchnul, uvidím, co Lucy.

Když je tu řeč o těchobuzických odrůdách, připomenu jeden dotaz, který zapadl v jiném vlákně - nevíte náhodou jestli šlechtěnec pod číselným označením TE-1338 to "dotáhl" na nějakou uznanou odrůdu (déčkovou) nebo skončil v propadlišti dějin?

Já o této zkoušené odrůdě nevím nic.

Vím od paní Jiřiny, že byla v degustacích před rokem 1993 a nebylo to nejhorší.

Odrůdu Domino už pěstuju už několik let. Letos jí poprvé musím opravdu pochválit. V roce, který u nás není ideální - řada odrůd pomrzla nebo nese stopy namrznutí, velký tlak strupovitosti a monilie - se Domino tváří, že se ho nic z toho netýká. Úroda velká, plody čisté, postižení červivostí či hnilobou prakticky žádné.
    Co se týče konkurenční líhně odrůd - té střížovické, tady musím opět pochválit zapomenutou a opovrhovanou Rosanu. Jistě, chutí se asi nevyrovná Rubinole a jinám lahůdkám. Ale zatímco Rubinola je po deštích rozpraskaná ve stopečné jamce, postižena strupovitostí, Rosany jsou čisté, hladké, bez vady.
   Obe odrůdy zmiňuji současně proto, že jejich plody jsou si navzájem hodně podobné.

Vlajkovou lodí Těchobuzických odrůd nejspíš zůstane Delor.I tak je s podivem, že tak atraktivní odrůda s výjimečnými vlastnostmi je poměrně málo rozšířená. Přitom kvalitní plody dává i na polokmeni, chorobami příliš netrpí a na polohu je nenáročný. Zůstala ve stínu sourozence Rubínu a to i přes to, že krom velikosti a možná chuti ho v ostatních vlastnostech (růst, plodnost, skladovatelnost, odolnost) překonává.

Střížovičtí kolegové agenti prominou, ale poté, co skončila chuťová nadvláda Desertu, přebralo štafetový kolík další těchobuzické jablko - Dione. Jde o skutečně vydařenou podzimní odrůdu. Plodností se jí může vyrovnat snad jen James Grieve, ušlechtilý vzhled a skvělá harmonicky sladká chuť těžko hledá srovnání. Nejvíc se podobá právě dříve zrajícímu Desertu, kterého překonává plodností, vzhledem i délkou konzumní zralosti. Její vlastnosti ocení zejména příznivci malých tvarů, z nichž za pomocí probírky chtějí sklidit velkou úrodu.  Pravda, Merkur je kvalitní konkurencí, u mně je to přeci jen dost tvrdé a tedy o trochu pozdější jablko a plodnosti sotva střední.
   Nejen v daleké cizině byla vyšlechtěna skvělá jablka Proto nezapomínejme na ty odrůdy, co mají původ na našem území a buďme na ně právem hrdi. Některé si to opravdu zaslouží, Dione je jednou z nich.