Auralia

Mám naprosto stejně poznatky a dojmy z Auralie Tumangy jako p. Klejma. Je sice výtečná ale jeden stromek stačí. Ono o ní zase tak velký zájem není. I. Vejvancicky.

je lepší prodávat jaderničky které zná každý, než Araulie které nezná nikdo a ještě je tu občas někdo pohaní.

Jarin.

Asi to bude opačně na Moravě a v západních Čechach.

I kdyby mě pan Vejvančincký s panem Klejmou rozkrájeli na tenké nudličky, tak nebudu souhlasit s tvrzením, že Auralia má silně kořenitou chuť. Nemá, nemá a nemá. A že bych tady neměl Auralii ani já ani pan Vysloužil, to se mi nezdá. Zploštělé nažloutlé plody se slabým růžovým až červeným líčkem se dají těžko zaměnit.

Auralia patří k odrůdám, které - vlastně nevím proč - si stále drží své místo v zahrádkách. Přitom plody jsou drobné, vybarvení nenápadné, což jsou v dešní době zničující handicapy. Ale vydrží dlouho, chuť je příjemná, chorobám odolává, plodí hodně. Soudruzi z NDR měli šťastnou ruku. Kde je konec mnohem populárnějším odrůdám jako Alkmene, Carola, Clivia,...

Zdá se Vám předchozí příspěvěk doktora Vysloužila nadsazený, nebo s ním souhlasíte?

AURALIA (Coxova reneta x Nordhausenské) překvapila. Zatímco velké plody mají standartní, příjemnou, navinule sladkou klasiku, tak ty menší, zelenější a často na některých místech i sazovitější, jsou šťavnatější, sice s ménší chuťovou plností, ale zase naopak s renetovitou (kořeněnou) příchutí. To jsem ani nečekal. Vždycky jsem si říkal, jestli by nebylo lepší třeba Švýcarské oranžové (Ontario x Coxova reneta), nebo Dukát (Golden Delicious x Coxova reneta), ale i ta AURALIA dokáže vykouzlit určitou kořeněnou pikanterii, kdo by to byl řekl.